• KING of the LAKE
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

I to se stává - díl druhý

  • Cadox 6
26. 03. 2012

Sedím na břehu Labe, kapky deště mi dopadají na kšiltovku a hlavou mi probíhá poslední půlhodinka událostí. Ale hezky popořádku a posuneme se v čase o nějaký krok zpět.
Je před sedmou hodinou pozdního odpoledne, naložím pruty, tašku s nástrahami do kufru auta a vyjíždím k Labi. Mám v úmyslu pokusit se trochu poškádlit sumíky na svém oblíbeném úseku pod jedním jezem.
Dnes je na to obzvlášť příhodný den. Těžké černé mraky se honí po obloze, je dusno a občas se mezi mraky zableskne. Nemám to k Labi  daleko a tak se nenechávám touto předzvěstí vystrašit. Cesta je otázkou půlhodinky a proběhne bez jakýchkoliv problémů a nepředvídatelných událostí. To jsem ještě netušil, že můj čas katastrof má teprve přijít.
Jsem na místě, ve vzduchu je silně cítit blížící se voda, ale přesto doufám, že mi k lovu nějaký ten čas bude dopřán. Na nic nečekám a rychle skládám svůj sumcařský Sportex a jen na moment zaváhám při volbě nástrahy.
„Tak čím dnes začnu“ ptám se v duchu sám sebe, ale ruka mi již zcela automaticky v krabičce nástrah vybírá 14ti centimetrové kopyto. Během pár sekund ho přišpendlím k bytelné karabině na konci vlasce. Sejdu pár metrů pod výtok z turbín elektrárny a kopyto již letí na hranu mezi proudy. Tento úsek je plný vázek a tak každou chvilku někde visím. Tímto se však nenechám odradit a celkem se mi daří nástrahu vždy z vázky „odstřelit“. To je technika, kdy maximálně našponuju vlasec a rychle pustím. Tímto trikem se nástraha většinou odstřelí a uvolní. Snažím se nástrahou prozkoumávat dno, ale mimo vázek žádný jiný kontakt nepřichází.
Nebe nad hlavou je čím dále více černé a světla záblesků z dáli doprovází hromové hřmění. Cítím, že se bouřka rychle blíží a moc času před pořádným lijákem mi nezbývá. Měním nástrahu. Shodou okolností, jsem si dopoledne dokoupil pár nástrah na fousáče. Vybírám z krabice osvědčený wobbler Exekutor od firmy Salmo, v délce 12cm a barvě pstruha duhového. Rychlá výměna nástrah a wobbler již letí o kus dál za místo, o kterém vím, že se pod vodou nachází potopený strom. Zde už mám celkem slušně nacvičeno vedení wobblera v určité hloubce, abych nástrahu vedl co nejblíže u potopeného stromu, ale omezil jsem riziko vázky.
Několikrát otočím kličkou a nástraha se nachází v blízkosti inkriminovaného místa. „Bummm“ obrovská rána do prutu se ve vteřině přenesla a projela celým mým tělem. Připadal jsem si jak po zásahu bleskem. „Je tam“ bleskne mi hlavou, ale to už se celým svým tělem opírám do prutu, abych udržel obrovský odpor. Ale co to? Sumík se proti mému očekávání rozjel směrem k výtoku z turbín elektrárny. Nemám absolutně nejmenší šanci jeho mohutný tah aspoň trochu přibrzdit. Právě nastal okamžik, kdy si začínám uvědomovat, jak velkou chybu jsem před započetím lovu udělal. Jelikož cívka navijáku s pletenkou byla častým trháním ve vázkách již o pěkných pár metrů šňůry ochuzená, rozhodl jsem se pro výměnu cívky a nahradil ji cívkou, která obsahovala vlasec o průměru 0,38 mm. „Proč zrovna dnes jsem ji musel  vyměnit“,honí se mi hlavou, ale sám sobě si hned odpovídám,„no asi proto, abych mohl nahazovat do větší vzdálenosti, než s poloprázdnou cívkou - néééé“. A v tomto momentě jsem si též uvědomil, jak někdy silně rozhodují  jindy tak opomíjené detaily a zdánlivé maličkosti. Brzda navijáku bzučí jak zběsilá a mě se stále nedaří byť jen na okamžik zastavit silný tah sumce. Instinktivně chytám prsty vlasec odvíjející se z cívky. „Aúúúúúúúú “, vzápětí vykřiknu bolestí, když mi vlasec napnutý jako struna prořízl bříška na prstech. „To jsem ale blbec, když dělám takové neuvážené a nesmyslné kroky, sám jsem se za to potrestal“ je další z mnoha myšlenek která mi projede hlavou. Začínám být bezradný a asi proto dělám takové zoufalé kroky. Snažím se tedy zachovat chladnou hlavu. Sumčí kopance mi opět projíždí celým tělem a tak se rozhoduju pro rázný krok. Utahuju cívku tzv. „na krev“, přitom si stahuju rukáv kterým se snažím cívku přidržovat. „Tak uvidíme „kdo z koho“ sázím na jedinou kartu „buď a nebo“.  Buď se mi podaří sumce zastavit a otočit než zajede někam pod zeď u vytékajících turbín a nebo vlasec tak silný tah nevydrží. Vlasec napnutý na maximum a doslova zvoní. Je jak struna houslového virtuóza, který by na něm po přejetí smyčcem jistě dokázal vyloudit nějaký tón. Ale dost muzických rozjímání a zpět k životnímu souboji. „ Práááááááásk“ ozve se obrovská rána připomínající prásknutí  bičem vozky. Málem jsem se z toho posadil na prdel, jak na mě zapůsobilo náhlé uvolnění brutálního tahu.  „A je to tady“ je další z myšlenek, která se mi míhá hlavou. To se dalo čekat, že vlasec neustojí tak silný tah. Je to, jako kdybych se holýma rukama, pokoušel zastavit rozjetý autobus. Bohužel pro mě, dnes jsem to já, kdo je ten poražený, ale takový už  je život.
Jako v transu si sedám si na břeh Labe, kapky deště mi dopadají na kšiltovku a v hlavě si promítám rekapitulaci všech událostí. Začínám se smiřovat se ztrátou životní ryby, ale v hlavě se mi rodí další nové myšlenky. Už necítím lítost nad ztracenou rybou a ani nad ztracenou nástrahou. Přemýšlím o vítězi souboje a o tom, co ho v nejbližších dnech asi čeká. O tom, jak mu asi bude omezovat život nástraha v podobě wobblera a jeho háčcích zapíchaných v jeho tlamě. Doufám, že se mu ji podaří brzy vyklepat a nebude mu vadit při honbě za potravou. Kapky deště zvyšují svou intenzitu a já si konečně začínám uvědomovat, co se děje v mém okolí. Obloha je již zcela černá a plná dešťových mraků, hromy a blesky které jsem doposud nestačil vnímat, nabývají na intenzitě a k tomu ještě začíná foukat velmi silný vítr. Tyto skutečnosti mě rychle navrací do reálu. Kouknu na hodinky, které ukazují necelých 21 hod. „No, moc dlouho jsem tu nepobyl, ale je nejvyšší čas to rychle zabalit a „kopnout do vrtule“, zamumlám si pod nos a začnu konat. Jindy bych v tuto dobu s lovem teprve začínal, dnes mě však okolnosti od vody doslova vyhánějí. Prut je složený v cukuletu a rychlým krokem směřuji k autu.
Uložím věci do kufru, zaujmu sedadlo řidiče a mám to opravdu načasované do poslední sekundy. Jen co zapadnu do sedačky řidiče, začíná karoserii auta bombardovat jednolitý proud vody. Připadám si jako kdybych stál pod vodopádem, bičován proudem vody. K tomu všemu se vítr řádně rozdivočil a kolem mě začínají dopadat větvě olámané ze stromů. Je opravdu nejvyšší čas „kopnout do vrtule“ a upalovat směrem k domovu. To jsem bohužel netušil, že jsem si svou snůšku anabází dnes ještě nevybral všechnu
Opouštím  Labe a pomalu se přesouvám k hlavní silnici. „Pomalu“ proto, protože to opravdu rychleji nejde. Připadá mi, jako by měl nastat konec světa. Na obloze se odehrává světelná shov z blikajících blesků, k tomu kvílení silného větru a silnice plná popadaných větví, uceluje obraz apokalypsy. Tímto způsobem a závratnou rychlostí o průměru 25km/hod se mi podaří dostat až do první vesnice na mé cestě k domovu. Ale ouha, co to? Snažím se zaostřit zrak a přes stěrače spuštěné na maximální chod spatřím, že několik metrů přede mnou leží napříč silnicí mohutný spadlý strom. Už je poměrně tma, pouliční osvětlení je všude zhasnuté a já se snažím zorientovat.  Nedá se nic dělat, musím se otočit, vrátit se několik metrů zpět na křižovatku a pokusit se nalézt jinou cestu k domovu. Jak jsem si řek, tak jsem i učinil. Stále „šnečím tempem“ si to šněruju silnicí, o které nemám ani tušení kam vede, Jen ve skrytu duše doufám, že na nejbližší křižovatce se mi podaří zorientovat dle návěstních ukazatelů. Dostal jsem se do míst, kde silnici lemuje z obou stran dlouhý lesní úsek. Silnice je pokryta souvislou vrstvou jehličí a drobných větviček. Naštěstí pro mě jen opravdu „drobných“ a tak mě nikterak neomezují v mé šnečí jízdě. Další pozitivum je, že se již vítr i déšť zklidňují  a já nemusím být ve střehu, z které strany na mě spadne nějaký strom. Všude je absolutní tma, jen blesky vždy na pár sekund rozsvítí oblohu a světlomety auta v dešti ztrácí svou schopnost osvětlit cestu přede mnou. Vidím jen opravdu pár metrů před sebe.
Nějakým zázrakem se mi podařilo dostat do další vesnice a křižovatce s ukazateli směru.  „A sakra“ jedna z dalších bleskových myšlenek. Dle ukazatelů zjišťuji že mám na výběr ze dvou cest. Do leva Praha, do prava Poděbrady. Bohužel ani jeden směr není ten, který bych potřeboval. Vrátit se nemohu kvůli spadlému stromu bych se stejně nedostal tam, kam potřebuju a tak volím alternativu Poděbrady. Naštěstí již intenzita bouřky pominula, a již jen slabě prší. No, nebudu to zbytečně natahovat. Domů jsem se dostal, ale tato malá objížďka mi cestu natáhla asi o padesát kilometrů. Ale to jsem neřešil, hlavně že po všech těch peripetiích které jsem stačil prožít během pár hodin, jsem se dostal v pořádku domů.
Kaudik

 


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
27. 03. 2012, 12:29

Kalvoda Bronislav

, jk.bus@seznam.cz

Zdravím, je to perfektní článek se vším co k lovu patří. Prostě zvítězila ryba......... Kolikrát si člověk říká, jak asi byla velká, kolik kilo, kolik cm, jaké zbarvení.....Ale o tom právě rybaření je. Přeji spousty úspěchů v lovu. Petrův zdar!!!

>> Reagovat


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se