• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Hluboko na severu

  • Cadox 2
10. 11. 2015

Je tomu již nějaký čas, kdy kamarád Michal navštívil zemi hluboko na severu. Vrátil se více než nadšený, a že prý tohle musím zažít taky. Slovo dalo slovo. Cestovka přijala naše rodná data, kačky na pobyt a už jsem se mohl těšit na výlet do země losů :o). Trochu jsem měl obav, neb nejsem moc zcestovalý a cestování není moje velká záliba, ale pro tohle jsem se plně obětoval, neb jsem cítil zážitek se vším všudy. Dle rad jsem nakoupil nějaké woblery, i když je nemám moc v oblibě. Nějak mi ten kus dřeva nepřirostl k srdci. I tak jsem si nabral mnou oblíbené malé jig hlavičky a malé twistříky, kterým jsem věřil, neb u nás se díky nim dostávám ke slušným rybám. No, ale i tak jsem si pobral pár větších gum a něco rotaček (ještě že tak). A pomalu jsem  netrpělivě čekal na vytoužený den odjezdu.

Tak den odjezdu je tady. Budík mne budí. Auto startuje. Dokonce i poslouchá a jede kam mu ukážu :o) Cestou nabírám Zdendu, rybář srdcem i duší, ostatně tak jako všici co jedeme. Na místo srazu přijíždím dostatečně včas.

Zdravíme se s Michalem, přeložíme věci a můžeme vyrazit. Cestou nabíráme posledního do party. Michalův taťka rychle přisedá a můžeme se vydat vstříc dobrodružství. Tedy všici vědí do čeho jedou, já jsem tu nováček, ale i tak jsou všichni natěšení a nedočkaví. Cesta ubíhá svižně a tak do přístavu přijíždíme sice ve večerní čas, ale hlavně včas. U rampy je prázdno. Trajekt se pravděpodobně ještě někde toulá mořem. O chvíli už však slyšíme burácející motory a lodička si to driftuje k nájezdové rampě. No, lodička. To není lodička, tohle je loď jako kr... :o) A při následném vyklízení nákladu víme i co se do ní vejde. Při pohledu na ten neskutečný kolos naskakuje husina. Frk frk frk a už je vyklizeno. Sledujeme perfektní souhru dělníků, kteří mají za 20 minut vyloženo a my dostáváme pokyn, že se můžeme nalodit. Perfektně sehranými řídícími dělníky jsme o minutu zaparkovaní na horní palubě. Pobrat lístky od kajut. Odložit přebytečné věci a hurá do místní výkrmny, neb po dlouhé cestě máme řádný hlad. Po jídle krátce čekáme až se loď dá do pohybu, a můžeme si v klidu hodit šlofíka.

Ráno nás budí místní lodní rozhlas, že jako za hodinu, pak za 20 minut a pak za minutu, no tak to už se tedy zvedáme a odploužíme se do auta. Hladina moře byla přes noc klidná, takže nikdo z cestujících  nekrmí z paluby racky :o) Po výjezdu z trajektu a nájezdu na Švédskou půdu citíme změnu. Ano, jsme tu. V zemi vikingů, losů a kreditních karet. Nájezd na dálnici a hurá k cíli. Tedy hurá ještě moc ne. Kousek cesty máme ještě před sebou, možná i kus. Tak nějak z Aše do Frýdku a zpět. Jen jízda po místní dálnici je oproti našim zvyklostem zážitkem, neb o auta prakticky nezavadíte. Při plynulé jízdě sledujeme míhající se krajinu, kdy husté vším možným zarostlé lesy. Střídají mnohdy nekonečná jezera. Neudržovaná krajina, je nepopsatelnou nádherou. Udržovaná čistá odpočívadla s příslušným WC. Nikde ani papírek. Ne nadarmo se o tomto kousku světa říká, že je to nejcivilizovanější země světa. Jak postupem času zjistíme, že je, a právem. Při jízdě po dálnici lovíme losa, kdo by nechtěl spatřit to velké magické zvíře. Los nikde, vidíme jen samé koně a stáda krav. Tedy až na toho plechového u cesty, ale ten se prý nepočítá ...

     Poslední metry prašné hliněné, ale rovné cesty (u nás něco jako D11) nás dělí od chatky, místa našeho pobytu. Jsme tu, jes. Vítá nás usměvavý pohodový majitel chatky. Potřesení rukou s mirným pokývnutím zahřeje civilizovaností. Klíče od chatky, rychlá prohlídka, názorná ukázka, vyložit věci a rychle k vodě. Tedy rychle do loďky. Je již skoro osmá večerní, ale i tak si říkám na ty dvě hoďky to ještě dáme. U mola s loďkami zkouším první hod, a ejhle, ještě jsem ani řádně neotočil kličkou a už se mi na prutě třepe štička. Vyjíždíme do nejbližší zátoky, kde se nám daří ulovit něco štik (nej Michalův taťka 85+), něco menších okounů. O záběry však není nouze. K pozdnímu večeru se mi daří zaseknout lepší rybu, která se nám 2x ukáže. Odhadujeme štiku na 90+. Po chvíli se však ke smůle vypíná, ale co by, další dny před námi :o) No, a kdo by to řekl, že o půl dvanácté je ještě světlo a my nekončíme protože by se smrákalo, což se možná slabě smráká, ale protože se po dlouhé cestě chceme řádně prospat. Zatažené závěsy jsou nutností, neb venku je stále světlo, i když je noc …

   Ráno nás probouzí sluneční paprsky. Je 8:30 a slunce se již vyvaluje vysoko na nebi. Trochu ve mně hlodá červíček, že jsme jako zaspali ranní braní, že v tom sluníčkovém dni prdlajs chytneme. Jenže kde že. Posnídáme koláč připravený paní domácí. Není to sice bábovka, ale koláč je i přes netradiční složení ingrediencí (zapečené cosi jako chřest??) v celku chutný, sladký s vanilkovým pudinkem jako polevou. Dosrkneme kávu a už se cpeme do lodiček. Zajíždíme do nedaleké zátoky a já po pár hodech vidím první slušné okouny do 38 čísel. K tomu pár slušných štik (50-70). První lov, plno záběrů a hlavně krásných ryb. Plně mohu říci, jsme v pohádce, jsme v ráji. No vlastně i jsme. Neb jak říká Michal se Zdendou, tady už je tak nevlídno, že už tu chovají jen draky a domy jim hlídají vlkodlaci, a platí klingony. Tedy abych to upřesnil, platí kreditkami. Platí všichni a vše. Peněženku nikdo asi nevlastní, v kapsách nosí jen kredittašky :o).

      Po grilovacím obědě a krátkém odpočinku opět razíme na vodu, zkusit jinou zátoku. Jezero je liduprázdné a tak máme volné pole působnosti. Vlastně je jezero jen pro nás. Neskutečný. Prvním větším zádrhelem je vyrostlé rákosí, které v průzračné vodě roste z velkých hloubek (2-3m) a v kterém se schovávají, nebo projíždějí velké štiky. Rákosí a mnoho jiné traviny je však při lovu překážkou. Neb každá větší ryba se rychle v rákosí osvobozuje nástrahy. Michalův taťka tak v rákosí přichází o další větší štiku. Co naplat, ale dnů máme před sebou ještě dostatek … Všudy přítomná travina nám sice dělá starosti, ale příbřežní partie zarostlé stulíky, rákosím, rdestem a jiným rostlinstvem, jsou nepopsatelnou nádherou. Čistá nikým neobhospodařovaná krajina. Nikým neudržovaná rybí obsádka. Ryby se tu po staletí množí sami, bez výrazné růstové degenerace. Příroda si prostě poradí … Po krásném slunném prakticky bezvětrném dni, a malé večeři hurá na kutě. Už je taky na čase, když je jedna po půlnoci, i když venku je stále den :o)


     Krásně vyspaní se probouzíme do dalšího dne. To již nemachrujeme a mažeme se opalovacím krémem. Počasí, že by i v Řecku záviděli. Rybám je to ale fuk. Berou, berou a berou. A nám to vůbec nevadí. S Michalem trénujeme místní námi oblíbené okouny, a taky se nám daří a co místo to pár slušných okounů. Kluci jdou po velkých štikách. To my ostatně taky, ale okoun je okoun. Michalův taťka nám po chvíli ukazuje jak se to dělá, a ukazuje nám štiku slabě pod 80. Krásná tlustá ryba. Chvíli také zkoušíme větší nástrahy, ale vždy tak nějak skončíme u toho okounování.) No, ale o naše gumové nástrahy mají zájem i štiky a tak po dvou dnech máme krabičky prázdnější, neb štiky se s gumáčky moc nepářou. I přes roztrhané docházející gumy, je na vodě čím dál krásněji. Co by taky, když jste na vodě uprostřed nádherné přírody. Kolem vás se prohánějí bělohlavý racci. V rákosí klapají jeřábi. Vodu čeří lovící rybáci. Ve dne poletující sovy (težký život nočního ptáka v zemi světlých letních dní :o) Z lesa se ozývá vrkání divokých holubů. A i ta rodinka „šedohlavých“ kormoránů tu není navíc. Ráj na zemi.

První deštivý den. Vlastně jediný deštivý a jediný, kdy se mi daří ráno vstát a vyjet na vodu z rozedněním, jestli tedy nějaké rozednění vůbec probíhá. V takovém psím počasí čekám řádné okounobraní, jenže časem v dešti zjišťuji, že čím hezčeji, tím lépěji. Proto je to jediné ráno, které se mi daří vstát. Nemá cenu se trápit ranním brzkým vstáváním. Stále prší a tak usuzujeme, že bude lepší jet utrácet klingony do místních marketů, než se nechat zkrápět deštěm. Prvním úkolem nákupu bylo najít chleba, ano obyčejný chleba. Nějaký nesladký, nebrusinkový, nejahodový, nějaký klasický chleba. Už jsme plni sladkých toustů, přejetých koblih, sladkých topinek. V jednom marketu nacházíme chleba, který neobsahuje cukr a voní, ano voní jako chleba. Poslední kousek v regále. Bez váhání jde s námi. Pobrat kuře, krkovičku, burger, brikety a to by bylo, aby nebylo dobře. Po cestě se zastavujeme v místním obchodě s rybářskými potřebami. Sakra další ráj na zemi. Jen vláčka a muška. Tedy pár nějakých splávků se tam válelo, ale jinak regály nacpaný vláčkou. Samej wobler, samej jig, samá žába, samej Nemo, ano i gumový Nemo. Opouštíme ráj, neb na ceny nás bohužel nenalákaj. Škoda, neb tady by se dobře utrácelo. Po vydatném grilovacím obědě, si na večer lehce vyjíždíme na vodu do další zátoky, v které jsme ještě nebyli. Jako každý den, jsme na jezeře sami. Ani loďka, ani rybář, nikde nikdo, ráj. Kluci jdou po štikách. Nám to nedá a jdeme po okounech. Ty jdou, a tak se nám daří zdolat pár krasavců a Michal výstavní 38čku. Krása. Kluci nám ohlašují, že přišli o další větší rybu. Škoda, dny do odjezdu se krátí, ale stále věříme a doufáme.

   Ráno se nikdo nepokouší vstát, a tak na vodu vyjíždíme v klidu po snídani. Chceme zkusit zátoky na druhé straně jezera, ale i když je hladina klidná, po příjezdu na místo se rozfouká a rybolov ve vysokých vlnách je utrpením. Rozhodujeme se vrátit a zastavit se v nějaké závětrné zátoce. Při otáčení loďky si s námi vlny pohrají a tak se párkrát zhoupneme bokem k vlnám. Nic moc zážitek, již nikdy více. Ve vytipované zátoce je bezvětří a po vlnách ani památky. I když je jasno a slunce slušně připaluje. Tak i přes antiokouní počasí, taháme slušné okouny. Pomalu zjišťujeme, že okouni jsou prakticky všude. Nejsou to velká hejna, ale jsou, luxus. Při jedné zdolávačce Michal vytahuje těžký, vodou nacucaný klacek. Jak bylo zmíněno, min. 300tis. let starý. To ještě netušíme, že o chvíli se nám nedopatřením zasekne kotva mezi dva kameny, a nepůjde vytáhnout. Nejde, nejde a nejde. Naštěstí je to v 1,5m hloubce a tak na ní skrze čistou vodu vidíme. Kotva je ale precizně záklíněná. Michal se odhodlává pro večerní koupel. Nic by nebylo proti, tedy až na 14°C teplou, tedy studenou vodu. Prý to ale není tak špatné, ale lákání ke koupeli odmítáme. Kotva je po chvíli lomcování venku, uf. Balíme a hurá do chatky. Do tepla, sucha a večeře. Chatka je tedy trochu nestabilní, houpou se židle, stůl, postel. Houpe se i záchod :o)). Cítíme vlnobití na každém kroku, i když chodíme po souši. Pomalu zjišťujeme, že v loďce je líp.

     Po krátké poradě u snídaně, a předpovědi klidného počasí vyrážíme do zátoky na druhé straně jezera. První trsy rákosí nám vydávají slušnější štiky, ale metrovka nikde. V zátoce zjišťujeme, že je to tu jednou 2 metry a o pár metrů vedle 14m hloubky. Najíždíme tedy až na samý konec, kde je mělko a pro nás přijatelněji. V zátoce my jen pár malých štik, ale kluci 75+ a jeden krokodýl se jim omotal o kotevní lano. Štika se díky tomu osvobozuje od nástrahy. No nic, míříme k obědu a kluci zalamentují, že se na ní ještě přijedou podívat. Večer šmrdláme břehy na protější straně, ale jen něco okounů a pár štik. Rybám se moc nechce. Nebo už nemáme sílu v citu. Přeci jenom házíme už nějaký ten den, dva, tři, možná už čtyři.

 Poslední den před námi. Pokoušíme se do toho dát všechno. S Michalem vymetáme navýšeninu uprostřed jezera, kde čekáme slušné okouny. Zdoláváme jen pár štiček, a něco menších okounů. Zdenda s Michalovým taťkou jedou na nevyřízené účty do zadní zátoky. My do druhé, kde se schováváme za rákosí před větrem. V krásném rákosovém ostrůvku jen pár štiček a menších okounů. Nelíbí se mi tu, a tak chci, ale Michal ještě ukáže tam. Zrmzele otočím a najedu hlouběji do rákosí. Pár hodů a nic, ani drb. Ryby nikde, až při dalším vytahuji slušnější štiku, aha, tak proto tu nejsou štičí miminka a z opačné strany má na to Michal další záběr a hlásí slušnou rybu. Taky že jo. Krokouš jak vyšitej. Metrovka jak z pohádky. Velká statná ryba, která při zdolávání vymetá kde co. Rákosy padaj jeden za druhým, jak je pletenka při zdolávání uřezává. Párkrát jsme si již mysleli, že je štika pryč, ale stále tam byla. Už už to vypadá, že se nechá poslušně přitáhnout, ale kde že, výpad, zajetí do rákosí a nástraha je prázdná. Je fuč. Viděli jsme ji, víme co měl Michal na prutě, bigmama. Trochu zklamaní, přejíždíme k jednomu z větších přítoků. No taky, přítoků je tu asi 7, ale odtok žádný. Divný, Michal vtipně komentuje, že se to asi stíhá vypařit :o)) Cestou potkáváme dvě loďky s rybáři. To bude asi tím státním svátkem, že je tu dnes takový provoz. U přítoku nasazuji rotačku, neb bych chtěl vidět nějakého místního salmonoida. První hod a už je tam, nevím co, ale je, že by salmo? Pár kopanců do prutu, ale na salmonoida nevypadá. No taky že jo. Není to salmo, je to krásný okoun +-35. Další 4 hody se scéna opakuje. Okouni na hod. Pak pár prázdných náhozů, následně jeden větší a pak jeden mechem obrostlý krasavec 42, yes. Za půl hoďky máme okouní hejno vybrané. Nám to však nevadí, máme hlad, takže hurá ke grilu, na kuře …

Večer již chytáme tak nějak ze setrvačnosti. Těch pár dní neurvalého vláčení nás vyčerpalo a tak nás dostává únava. Neradi, ale balíme za světla. No, a ráno je odjezd. Takže pobalit, poklidit, a ráno musíme. Ano, neradi, ale musíme, ach jo. Fakt se nechce. Co naplat týden je fuč. Teď už vidíme jen vzdalující se chajdu a mávajícího majitele. Po vjezdu na dálnici navigace nahlásí 250km rovně, aby po projetí obchvatu Stockholmu nahlásila, že „už jen“ 750km přímo rovně až do přístavu … poslední možnost na požádání o azyl. I když by každý asi chtěl, stejně nás ten domov natáhl nazpět, ale rádi se do Království štik podíváme zase, neb je to zážitek, který se vryje hodně hluboko pod kůži ...

Převzato od Bejs Fish cz.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 3

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se