• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Gumové příšerky - neobvyklé nástrahy

  • cadox fishing
23. 10. 2013
Na počátku byli čolci, raci o žáby. A potom (je tomu už dávno) se další vývoj věrných napodobenin raků o ráčků, garnátů, mloků, žab, nymf, ještěrek, žížal, larev, pavouků o brouků z měkkých plastů nezastavil ani před branami tajemného světa fantazie. Světa příšerných tvarů nočních strašidel a monster z hlubin oceánů - alespoň v lidských očích.
A co nato ryby? Dravci jsou také zvědaví. Brání svá teritoria a hlavně: musí baštit. A co kdyby ta příšerka náhodou byla nějaká mňamka? Pojďme se tedy nejdříve podívat do světa přírodních předloh a pak do hrůzného amfiteátru příšerek a kreatur. Asi i ony by měly mít v našich krabičkách nástrah své místo.

Imitace přírody

Tím nejpřirozenějším, co rybáře při chytání dravců napadne je, že jeho umělé nástrahy (pokud nechytá na přírodní) by měly napodobovat co nejvěrněji kořist našich predátorů. Imitace rybiček, rybek a ryb nechávám v tomto příspěvku samozřejmě stranou - to je jiné povídání. Do potravního spektra našich dravců patří (obzvláště na stojatých vodách) také obojživelníci, kupříkladu žáby nebo čolci. V první odbočce od hlavního tématu, kterým zůstávají příšerkové nástrahy, si trochu prohlédneme svět čolků. V další kapitolce se podíváme na čínského přivándrovalce, kraba říčního. Také se krátce seznámíme s našimi původními a nepůvodními raky, kteří žijí v mnohých stojatých i tekoucích vodách u dna a často o nich ani nevíme, pokud nám zrovna nestahují nástrahu z háčku. Tam, kde žijí, tvoří pro dravce podstatnou část potravního spektra. O tom se mnozí rybáři dostatečně přesvědčili třeba při kuchání sumců, které v posledních letech loví častěji než dříve. Raci jsou pro ně skutečnými proteinovými bombami.

Umělé napodobeniny všech raků, obojživelníků, nymf, brouků a jiné havěti, vyrobené z měkkých plastů, existují v různých velikostech - od šíře palce až k nástrahám v délce kolem 20 cm. Všechny stvůry a nestvůry existují samozřejmě v nepřeberném množství barev a jejich kombinací, s glitry a dalšími vylepšeními, samozřejmě i bez nich. Výrobci přitom nezapomínají ani na exkluzivní barvy raků těsně po odhození starého krunýře. To je tyrkysová modř nebo odstíny červené barvy. Provedení nástrah se pohybuje od velmi realistických modelů až k nejrůznějším výtvarným kreacím, které živočicha připomíná jen základními parametry stavby těla. Ostatní je fantazie. Tyto nástrahy mají totiž další přídavky, kupříkladu nožičky, ručičky, chapadélka, vousky, štětinky atd. Opouštějí tak svět domácích předloh a přibližují se světu mořských tvorů, které ani neznáme. Světu fantazie, mýtů, pohádek a legend.

Stále sofistikovanějšími designérskými počiny a technologiemi výroby se rybářský průmysl snaží o neustálé zdokonalování umělých nástrah a setkáváme se tak i s nečekanými inovacemi. Hnacím motorem nových, často fantaskních designů jsou nezřídka profesionální závodníci z USA a Japonska. Hlavně oni mají zájem na vývoji nástrah, které ještě ostatní závodníci nemají, ale také je ještě vůbec neznají soupeři pod vodou, učenliví a vychytralí dravci. Vždyť se závodí o opravdu velké peníze...

Odbočka k obojživelníkům o drakům

Ano... Z obojživelníků jsou to hlavně žáby, čolci, někdy také mloci a jejich larvy, kteří vedle potravních ryb tvoří část kořisti našich predátorů. A přestože se často vyskytují tam, kde ryby ani nežijí, na některých stojatých vodách mohou patřit k upřednostňované potravě dravých ryb. Spíše je však nacházíme v malých mokřadech, menších rybnících a lesních tůních, ale i v lomech a pískovnách. Když jsem byl malý kluk, lovili jsme čolky na loukách kam se tehdy téměř každým rokem rozlévalo Labe. Celoročně to byly luční mokřady a čolkům se tam dobře dařilo.
Samozřejmě nezapomeneme na naše žáby, které jsou pro mnohé dravce lahůdkou. U nás žije několik druhů ropuch, skokanů a kuněk, jakož i všeobecně známá rosnička. Obojživelníci tráví část svých životů na souši, vždy v blízkosti vody (ropuchy, skokana hnědého a skokana štíhlého ale najdeme na souši i ve větších vzdálenostech od vody) a část života ve vodě. Život obojživelníků začíná ve vodě, ve formě larvy v délce asi 1 cm. Během dvou až čtyř měsíců larvy dorůstají a proměňují se v čolky a žabky.

Legislativně jsou u nás chráněny všechny druhy obojživelníků, jejich celá populace. Zvláště chráněná je většina druhů obojživelníků, což znamená, že je chráněn každý jedinec. Přesto se pro zjednodušení dívejme na všechny obojživelníky bez výjimky jako na silně nebo kriticky ohrožené druhy. Když se s nimi setkáme, nechme je na pokoji a chraňme jejich přirozené prostředí. Nejsou to bezvýznamní živočichové, opravdu ne.

Odbočka kc korýšům   

Raci a nově i krabi. Protože je u nás relativně novým invazním obyvatelem řek, budu nejprve psát o krabu říčním (Eriocheir sinensis). Někteří se sním již mohli setkat. Vytáhli ho z vody na háčku a nebo jim někdo šikovně sundával nástrahu z háčku a rybáři zasekávali do prázdna. Aby se krabi mohli zmocnit naší nástrahy, kterou si vyhlédli, přestřihávají někdy klepety i vlasce. Jsou to zkrátka šikulové. Část toho platí i o racích, o nichž bude řeč později,
Olivově zelený až hnědý, s nohama až do 30 cm, široký krab říční je původně doma ve východní Číně. Do Evropy (do ústí Labe) se krab říční dostal už začátkem minulého století pravděpodobně jako larva ve vodě, která se na zámořských lodích používala jako vyrovnávací zátěž. U nás se nejprve objevil v Labi v 30. letech 20. století. Znečištění vod znamenalo jeho zánik. Jakmile se ale řeky začaly v 90. letech minulého století zase čistit, znovu se objevil. Dnes ho najdeme v povodí Labe, v Ohři, Vltavě a byl zaznamenán i v Praze. Krab je aktivní převážně v noci. Živí se hlavně vodními rostlinami, potom larvami, šneky, mušlemi a mrtvými rybkami. Sám je (hlavně když je svlečený, měkký, prostě bez krunýře) vítanou potravou volavky šedé, úhoře, sumce, jelců, okounů a dalších druhů ryb. Vůči račímu moru je imunní. Je to migrující druh, který se rozmnožuje v brakických vodách, ale jednou za život odplouvá do moře (tzv. katadromní migrace, jako u úhoře). Téměř celý život ale stráví ve sladké vodě. Mladí krabi putují proti proudu řek 200 až 250 km za rok a jejich cesta může trvat i několik let. Zdymadla a jezy zdolávají i po souši, jsou schopni překonat i svislé betonové zdi. Vědecké služby německého parlamentu ve své zprávě o invazních druzích živočichů uvádějí, že krab říční prohrabává přímořské pobřežní náspy a hráze, což zvyšuje nebezpečíjejich protržení. Nic pěkného. Ke konci léta, kdy začíná doba rozmnožování, potom dospělí krabi (pohlavní dospělost nastává v pátém nebo šestém roce života)
cestují zase zpět směrem k moři, přičemž denně urazí mezi 8 až 12 km a putují tak několik měsíců. V ústí řeky s brakickou vodou, ovlivněnou přílivem  se rozmnožují. Samice snese mezi 270 a nebo až 920 tisíci vajíček, která nosí asi čtyři měsíce na svém těle. Před vylíhnutím plovoucích larev (Zoeá) z vajíček, je samice pustí do vody a následně umírá - samci po rozmnožování také. Krab je nevítanou konkurencí pro raka říčního (pokud již nebyl vytlačen rakem pruhovaným jako na Labi). Tam, kde v řekách žijí velké populace kraba říčního (dolní Labe v Německu), je při letní migraci odchytáván na rybích přechodech do automatických lapačů. Na dolním Labi působí také profesionální rybáři, kteří se již specializovali na jeho odchyt do sítí ve velkém. Je odchytáván ke komerčním účelům. Vyrábí se z něj krabí moučka ke krmení prasat. Labští rybáři je také prodávají do čínských restaurací - prý jsou chutné. My ho ale v našich vodách nechceme. Pokud se v našich řekách objeví ve větším množství, patřičné instituce a podniky by se v kooperaci měly zasadit o jeho odchyt. Krab je i dobrou nástrahou k lovu více druhů našich ryb. Každopádně: Pokud tohoto kraba z vody vytáhnete a nebudete chtít experimentovat v kuchyni, tak ho zabijte a zakopejte.

Kolik druhů raků?

U nás nyní žije pět, někdo uvádí, že sedm druhů raků. Jen dva jsou však původní. Původními druhy jsou kriticky ohrožený rak říční (Astacus astacus) a taktéž kriticky ohrožený rak kamenáč (Austro-potamobius torrentium). Ohrožený rak bahenní (.Astacus leptodadyluš) k nám přišel z východní Evropy v 90. letech 19. století. Všechny tři druhy jsou chráněny podle zákona 114/92 Sb.

Nepůvodními, nežádoucími a nebezpečnými jsou všechny další čtyři druhy raků, kteří jsou proti račímu moru imunní a sami ho roznášejí. Jde o raka signálního (Pacifastacus len i usculus), raka pruhovaného (Orconectus limosus), raka červeného (Procambarus clarkii) a raka mramorového (Procambarus sp. Marble).  Hospodáři ČRS by také měli nakupovat násadové ryby pouze z rybníků producentů, u nichž se v rybnících neprokáže přítomnost raků přenášejících račí mor.
V bližších podmínkách u dob hájení některých dalších živočichů je u MRS, na rozdíl od ČRS, kde jsou chráněné druhy raků vyjmenovány, uvedeno pouze - Celoročně jsou hájeny ryby a organizmy uvedené v příloze vyhlášky č. 395/1992 Sb. v platném znění. I když se na území MRS nevítaní raci, až na raka signálního v několika málo lokalitách, možná nevyskytují, vyjmenování chráněných druhů by zato stálo.
Raci jsou nejen přírodním výchozím bodem pro měkké umělé nástrahy, ale nechráměné druhy raků můžeme použít jako vynikající nástrahy při lovu mnoha našich dravců.

Dále pojednáme o možné motivaci dravců, aby se odhodlali zaútočit no něco, co nikdy neviděli o co v reálné přírodě oni neexistuje.
A jsme u tvorů, jako jsou třeba pavouci, brouci, stonožky, larvy, vlastně hmyz celkově. K němu pak ještě přibydou krevetky či garnáti atd.
Většina vyjmenovaných a mnozí další nevyjmenovaní živočichové patří do potravního spektra většiny druhů našich ryb (až na ty krevety a garnáty). Jejich napodobeniny jsou k mání v rybářských obchodech téměř na celém světě. I zde výrobci nezaháleli a vesele napodobovali - tvořili imitace matky přírody. Ty ale zatím necháme na pokoji a rovnou se přiblížíme k jádru celého dvoudílného příspěvku.

Známé nymfy, méně známí broučci a povoučci

Snad nejznámějšími zástupci plastových imitací hmyzu jsou u nás nymfy v mnoha barvách a délkách od necelého centimetru výše.
Někde jsem zaslechl i jejich pojmenování potrat. Divná fantazie. Takovým nymfám většinou neodolají pstruzi duhoví, často na vodách, kde někteří rybáři loví podle zásady - Nasaď, vylov a sněz. Mnohdy i v zimě na dírkách.
Plastoví broučci a pavouci u nás tak známí nejsou (u muškařů ano). Většinou se na ně chytá na hladině. Realistické provedení mnohých modelů je často až neuvěřitelné. A tak jsou tyto nástrahy také jakýmsi mezičlánkem a inspirací pro designérské kreace, které přecházejí do existence samotných příšerek.


Výlet k nestvůrám

Co jsou příšerky zač? Někdy se jim říká freaks (zrůdy, monstra). Někde jsou zase nazývány critters (stvoření). Nejsou to imitace něčeho, co by v přírodě žilo. Nějakého tvora připomínají jen vzdáleně. Americký rybářský publicista Russ Bassdozer o příšerkách jednou napsal: „Nástrahy z měkkého plastu, které bys mohl najít sedět u interplanetámího vesmírného baru v dalším pokračování Star Wars (Hvězdných válek). Nic se nepohybuje, neplave, nechodí, neleze nebo neplazí jako příšerky."

Ryby ale na ně berou. Proč?

V nekonečném příběhu o hledání stále nových nástrah, které všímaví a „vychytralí" dravci ještě neviděli, se vývoj nezastavil. Jen u nás je (podle stavu asi desetiletého zpoždění na trhu s nástrahami) patrné, že jsme novinky schopni přijímat pomalu.

Která z těch mnohdy ohavných až bizarních gum je nejlepší?

Dobrá příšerková nástraha musí být dobrým spouštěčem pro útok dravce! Proto bude nejlepší vyzkoušet na jednom místě několik různých gumových příšerek s cílem vyvolat reakci nebo reflex dravce, vyprovokováním jedné z jeho přirozených vlastností k akci.

Ozmo

Univerzálnost této nástrahy s přízviskem King of Freaks (král monster) z americké dílny firmy Lunker City mi doslova učarovala. Představitel podvodních mutantů, Freak Ozmo, je jednou z nejbizarnějších, nejhnusnějších a nejodpudivějších creatures, které znám. Upoutává však pozornost rybářů, prodává se a dravci, kteří ho neznají, se s ním rychle seznamují. Na háčku. Na těle nástrahy totiž nacházíme v její plné výbavě jak klepeta, tak žabí nohy, tykadla, vousky, nožičky nebo žábry. Jakoby se jednalo o „žaboračího" mutanta. Natakové monstrum (5 palců - 12,7 cm) lze chytit štiky, candáty, sumce a v modifikované formě i okouny v hloubkách přehradních nádrží i na řekách, popřípadě na jiných stojatých vodách - za všech podmínek, s kterými budete konfrontováni. Velkolepým přínosem nástrahy je možnost uplatnit fantazii v souvislosti s jejím tvarem. Její tvar si totiž můžeme sami upravit Tedy zmenšit nebo ostříhat některé výrůstky či části. Třeba při radikálním zástřihu získáme holé tělo s ocáskem a máme ne obvyklý twister. Můžeme odstranit jen žabí nohy a máme poněkud decentnější creature. Na těle nástrahy můžeme ponechat pouze nožičky za hlavou a „zadní" tykadla, která vytvoří dvojitý ocásek Nebo naopak, pokud králi freaků usekneme hlavu, odřízneme žábry a zachováme pouze žabí nohy, budeme mít k dispozici dvojocasý twister. Anebo dáme pryč hlavu, část s žábrami také - a na stranách imitace klepet. Navlékneme „to" na jig a hned máme na okouny něco nového. S těmito nástrahami se prostě vydovádíme a můžeme najít podoby, které se budou dravcům v dané době a místě zamlouvat. Variace mohou být nesčetné. Nejčastěji se Ozmo uplatni na jigu, Texas nebo Carolina na montáži, ale je možné s nimi chytat i bez zátěže, neboť nástraha se potápí dost rychle. Vyzkoušejte i Drop Shot. Nejvhodnější háčky: iiqový - 3/0, Wide Gap Offset 2/0 nebo 3/0.

Hairy Hawgh

Tak tato příšera je vynikající... Volný překlad názvu by mohl znít - děs velkých bassů. Sami Japonci však nástraze říkají Mojao, ale nevím, co to znamená. Jde o mistrovský kousek mezi příšerkami, jehož design vytvořil už v roce 2007 (!) vývojář a samozřejmě také závodník v přívlači na bassy pan Hideo Yoshida. Japonská manufaktura Imakatsu ve své dílně Garage Craft vytvořila jednu z nejkurióznějších příšerka, které jsem kdy viděl. Majitelem manufaktury Imakatsu je vývojář nástrah a jeden z nejúspěšnějších japonských profesionálních bassových závodníků pan Katsutaka Imae, z jehož jména je také složen název firmy. Jejím konceptem je dokonalost a detail s cílem - chytit i nemožné. K ulovení výjimečných ryb je však nutné vyvinout a vyrobit nástrahy, které také budou odpovídat vlastnostem, které se nejprve zrodily v hlavě konstruktéra. Od vývojáře až k zákazníkům však nástraha jde po dlouhé cestě mnoha prototypů a testů, dokud neodpovídá požadovaným nárokům.

První dojem je těžko popsatelný. Neuvěřitelné! Tohle chytá ryby? Člověka hned napadne obrázek jakési skurilní postavičky, človíčka, figurky. Obzvláště, pokud bude nástraha viset na montáži Texas. A co teprve dělá ve vodě! To je pohybová hra, ladné pulzování nožiček, výrůstků, ručiček... No, naprosto úchvatné. Nicméně je podle dvou klepetům podobným apendixům u hlavové části rozeznatelné, že jedním z východisek pro tvar této creature byl nějaký ráček. Asi 1 centimetr dlouhé vousky tvoří po těle měkké strniště, které při pohybu ve vodě tvoří iluzi většího tvorečka. Toto „strniště" zároveň může při použití offsetového háčku při montáži docela dobře zamezit nabalování vodních rostlin. O atraktivitu nástrahy se na druhém konci těla postarají další dvě anténky. Pod vodou to působí velmi svůdně. Hairy Hawg se vyrábí v délkách 1 palce (2,54 cm, 8 ks v bal.), 3 palců (6 ks v bal.) a 4 palců (5 ks v bal.). Ve více než 20 barvách a balení stojí kolem 10 dolarů, v Evropě víc.

Candáti a okouni Hairy Hawg milují! Proti nástraze nic neměly ani štiky, které mi ji na dropshotové montáži (fluorokarbon) často nekompromisně ukously. Strach ryb musel být asi velký... Ryby se bály tak, že Hairy Hawg hltavě žrali i malí okouni. Dospěl jsem k názoru, že tento výtvor je použitelný na všechny dravce, kteří na našich vodách s oblibou konzumují proteinové bomby ve formě raků. Chytat na tuto nástrahu se dá u hladiny, ve sloupci i u dna. Fantazie nasazení nezná hranic. Mezi softbaity je Imakatsu Garage Craft Hairy Hawg jedinečnou a revoluční nástrahou. A naši dravci nástrahu určitě neznají. Chytejte s ní normálně na jigu (nejlépe vertikálně) s těžší hlavičkou, s offsetovým háčkem na Texas rigu nebo Carolina rigu, jakož velmi dobře i na Drop Shotu.




Malý výběr výrobců a jmen příšerkových nástrah:

Damiki - Monster Miki, Lake Fork - Hyper Freak, Hide Up - T.N.G., Mizmo - Swamp Monster, Zoom - Baby Brush Hog, Gene Larew -Baby Hoodaddy a Twin Tail Skirted Tube, Gambler - Ugly Otter, Kinami - Nories Bug, Bait Breath - Bys Craw, Wave - Platypus, Reins -Standard Hog, Maverick - Handpoured Bugly, Roboworm - Pitchin Kraw, Yamamoto - Flap-pinHog a Creature, Gene Larew - Biffle Bug, Tsunekichi - The Rikoh.
Imakatsu - Spider, Temco - Shaky Bug, Eco-gear - Bream Prawn, Northland - May Fly, Lun-ker City - HelIGies, Berkley - Gulp Cricket, Reins - Insecter.

„Vždyť se toho budou ryby bát!"

Už slyším některé závodníky techniky přívlač, často lovce okouních miminek a jiných „akvarijních“ dětiček. Budou to říkat i ji ní rybáři... A i kdyby tomu tak bylo...
Strach, pokud o něm můžeme v souvislosti s rybami vůbec mluvit, je i pro dravce stimulem k útěku, obraně i útoku.
Hledání logických důvodů z polidštěného hlediska, proč by dravci měli na příšerky útočit, by mohlo vypadat následovně. Stimulů k útokům na domnělou kořist je více... Na prvním místě bych uvedl hlad. Ten u dravce nebude převlečenou žízní jako u mnoha lidských tvorů, ale instinktem diktovaným životem a nutností k přežití. Hladový dravec tedy může chtít neobvyklou nástrahu jednoduše sežrat, protože musí. Pocit prázdného žaludku nebude dravcům cizí.

Ještě zpět ke strachu. Kromě větších sumců, větších štik, candátů nebo obřích bolenů žijí i další naše dravé ryby v neustálém ohrožení. V každé chvíli mohou být samy sežrány - a to už od vykulení z jikry. Znamená to tedy permanentní pohotovost a ostražitost, aby se nestaly kořistí větší ryby, ledňáčka, kormorána, volavky, vydry... Jsou tedy životem velmi dobře vytrénované k přežití. V dravcích tak vzniká nutnost - umět být agresivní. Přežít mohou pouze tehdy, budou-li sami jiné žrát, budou-li umět dobře utíkat, popřípadě obojí. Větší tlama vyhrává. V této souvislosti se před nějakou UL nástrahou nebudou cítit v žádném ohrožení. Jako v nějaké antické podvodní aréně plné gladiátorů: S žbluňknutím do vody spadne něco hodně podivného, nezvykle se naparujícího a nevyzpytatelně se pohybujícího. U naší nástrahy s mnoha chapadélky, nožičkami a výrůstky, která bude měřit kolem 10 a více cm, tak může pro dravce vzniknout nutnost takového vetřelce zničit, prostě zabít.

Nezanedbatelnou vlastností dravců, kteráje katalyzátorem budoucího útoku na kořist nebo pouze domnělou kořist, je jejich zvědavost. Ta může být také ředěná s opatrností. Jistě jste to zažili... Dravci do umělé nástrahy pouze drbají, strkají, jakoby ji chtěli ochutnat, ale celou ji nepozřou. O této situaci často říkáme, že ryby prostě nemají chuť. Další příklad... Ryba za nástrahou přijede až pod nohy, k lodi. Jiná scénka... Okouni shromáždění kolem naší nástrahy okounějí. Ale v jednom okamžiku to jeden nevydrží a útočí - je na háčku. Zvědavost totiž vyvolá žádostivost a útok vzrušení uspokojí.

Tím jsme u další vlastnosti, která svede dravce k útoku na monstrózní plastovou nástrahu. Je to závist (týká se zejména ryb žijících v hejnech, jako jsou okouni nebo candáti, ale třeba i bolenů). Míněna je touha po žrádle, kdy jedinec nechce kvůli druhému jedinci přijít o žvanec.

Jednou z „náplní práce" dravých ryb v našich vodách je také sanitární činnost. Z našeho úhlu pohledu na věc se jedná o zdravotnické či hygienické čištění vod. A proto i creature nástraha vedená v podobě pohybu zraněné nebo umírající ryby bude dostatečnou motivací pro vzbuzení reflexu k útoku na snadnou kořist.

A zbývá nám ochrana teritoria. Agresivní chování vůči narušitelům teritoria je pro dravce samozřejmé, zrovna tak ochrana hnízda (candát, sumec, koljuška tříostná). Vede k nečekaným útokům na veškeré vetřelce. Někdy je teritoriální chování totožné s vyrušením ryby, se vzrušením nebo dokonce vztekem, který mívá za následek agresivní útok. To pak často přicházejítakové záběry, kdy dravci nástrahy berou okamžitě při dopadu na hladinu, během jejich klesání nebo ihned po dopadu na dno.

Asi tedy budou existovat nástrahy, jejichž tvar a pohyb, barva nebo určitý způsob jejich vedení v rybě probudí vztek, který ji přiměje k okamžitému a agresivnímu útoku.

Jak?

Kromě nanonymf se příšerky vyrábějí ve velikostech od 1 "(2,54 cm) až do 5,5" (14 cm), takže je s nimi možná ultralehká přívlač, ale i ta běžná, těžší. U povídání o nástrahách Ozmo a Hairy Hawg jsem uvedl, jak se s nimi dá lovit. Chytejte s nimi tak, jak jste zvyklí lovit i s jinými softbaitovými nástrahami (gumy). Montáže Drop Shot, Texas a Carolina budou dalším obohacením vašich technik lovu přívlačí. V posledních letech na toto téma vyšlo už více článků, najdete je na internetu, poučte se. Carolina bude vzhledem k efektivní kontrole rychlosti zajímavější na hlubokých vodách. Texas zase na řekách a mělčích vodách. Drop Shot se uplatní téměř všude. V desetimetrové hloubce i metrové. Na řece i stojáku. S větší, dostatečně těžkou creature lze chytat i bez zátěže jen na Wide Gap offsetovém háčku (háček se zakulaceným ramínkem a ukončením u očka do tvaru písmene ,,Z“). Samozřejmě ne v proudné vodě pod elektrárnou, pokud nechceme nástrahu nechat bez kontroly jen unášet.

Z vlastní zkušenosti vím, že příšerky jsou úspěšnější tehdy, když jsou dravci agresivnější. Musíte v ně ale mít důvěru. To je zásadní předpoklad úspěchu. Získáte ji časem. Chce to trpělivost a víru. Zkušenosti přijdou samy.
Vladimír Lexa




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 5

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se