• Sumčák největší
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Do boje

  • cadox fishing
17. 09. 2012
Pavel Šíma vyrazil na dlouhodobou výpravu na svá oblíbená jezera. S parťákem Radkem byly však terčem všemožných nástrah osudu. Udrželi si ale bojového ducha až do posledních chvil a mohli si nakonec gratulovat k povedenému lovu.

Smluveno a dohodnuto
Už v zimě jsme se s kamarádem Radkem domluvili na dlouhé výpravě a nemohli jsme se jí dočkat. Blížil se 21. duben a naše natěšení na souboje s kapry narůstalo.
Původně byl sice odjezd stanoven na pondělí, ale podařilo se mi vymanit se z práce již o tři dny dříve, a tak jsem vyrazil prozatím sám.
Začátek je velmi slibný a já mám po dvou dnech dva 11kg kapry a čtyři těsně pod deset kg.
Teplota vody je asi 10 °C a kapři se zdají být aktivní.
Radek přijíždí v pozdě odpoledne a my se domlouváme, že toto místo na nějaký čas opustíme a vyzkoušíme to, na kterém jsme se dohodli již v zimě.

Větrné komplikace
Ráno ale fouká silný vítr a my začínáme tušit, že to nebude vůbec jednoduché. Na vodu se dá vyjet už jen s obtížemi. Volám kamarádovi a zjišťuji, že tenhle fičák má být až do středy.
Brzy ráno, kdy je vítr nejslabší, jedeme alespoň umístit bójky a pořádně prozkoumat profil dna.
Chceme chytat u potopených stromů, hloubka je zde všude stejná a dno je poměrně silně zaneseno bahnem.
Po neustálém ježdění dokola se nám daří najít uzoučkou vyvýšeninu, kde je dno trochu tvrdší.
Na hrany této cestičky usazujeme dvě tyčovky a jednu zkoušíme dát i do bahna.
I když to zde většinou nedělám, rozkrmujeme na velkou plochu zhruba 40 kilogramy předem připravené řepky a 6 kg boilie.
Několik hodin tvrdé práce v ledovém větru na vodě nás pořádně vyčerpává, po návratu na břeh se však musíme bát i o naše bivaky, jak silně fouká vítr. „Co se dá dělat, musíme bojovat…“, chlácholí jako vždy Radek…
Po uvaření kávy se čas, který musíme strávit čekáním na lepší počasí, věnujeme přípravě našich montáží. Vybavil jsem se nejrůznějšími návazcovými komponenty od firmy  Carp ´R´ Us, které mne opravdu nadchly.
Silný vítr stále fouká i ve středu, ale i tak konečně umisťujeme nástrahy na své místo. Při pokládání montáže vždy cítím to parádní klepnutí o dno, a tak mám z celé prezentace výborný pocit.
Zjevně zafungovalo použití partiklu, který zaujal drobnější ryby a ty poté blátem zanesené dno „vytloukly“.
Po dokrmení už se těšíme na pořádný záběr.
Během noci se však nic neděje. Ráno se otáčí vítr a teď pro změnu fouká výchoďák. V poledne ho střídá severák a večer to do nás pere vichr od západu.
Jsme už třetí den bez záběru, a tak je potřeba něco změnit.
Vracíme se na původní mělčí místo, kde opět zkusíme dva dny chytat. Ještě před odjezdem zakrmuji asi čtyřmi kilogramy boilie. Snad kapři získají k místu větší důvěru, pokud se tu budou moci dva dny krmit.
Po dvou dnech na mělčině na tom nejsme o moc lépe, dokázal jsem přemluvit jednoho 10kg šupíka a jednoho jsem bohužel nechal ve vázce. Radek je však stále bez záběru.
„Co se dá dělat, musíme bojovat…“. Naše oblíbená věta na vzmužení a už se opět vracíme na hlubší místo.

Utišení větru a pakomáří apokalypsa
Vítr už se mírně utišuje a hlavně se rapidně otepluje.
Večer je už hladina jako olej, a tak jsme zvědaví, co to s kapry udělá.
Zase nic! Navíc nás čeká nemilé překvapení. Naše výbava je kompletně celá obalena pakomáry, kteří se začali ve velkém líhnout. Převážíme pruty a snažíme se zbavit toho hmyzu. Je všude. V hrnkách na kafe, v boilie, v bižuterii, ve spacácích, no prostě všude. Kam sáhnu, tam pakomár…
Den probíhá opět naprosto v klidu. Je azurově modré nebe, sluníčko hřeje skoro jako v létě a kapři zkrátka nejsou aktivní a naše veškerá snaha nepřináší výsledky.
Opět se zvedá silný vítr, to by snad mohlo kapry rozhýbat. Prohřátý vrchní sloupec vody se díky vlnám promíchá se spodním studeným a kapři snad začnou vyhledávat potravu. Přichází večer a my čekáme, že uragán zeslábne, jak to většinou bývá.
Opak je pravdou a já opět příliš nevěřím v záběr.
V podvědomí neustále slyším signalizátory a zřejmě i proto nereaguji na několik po sobě následujících pípnutí. Budí mě až Radek s tím, že jsem měl pravděpodobně záběr.
Chvíli váhám, ale nakonec vstávám a kontroluji vlasec, který podle všeho míří do místa, kam jsem jej umístil.
Pro jistotu zkouším prstem vyšponovat vlasec a zjišťuji, jestli neucítím odpor, ale nic se neděje.
Opět ulehám a vůbec si neuvědomuji, jakou jsem právě udělal chybu. Ve tři hodiny se však budím, nedá mi to. Vlasec už vede přes můj druhý prut do potopeného stromu.
Visím natvrdo. V duchu si nadávám, jaký jsem idiot!
Konečně přijde tak očekávaný záběr a já ho promarním. Na vodě se marně pokouším rybu vyrvat z vázky. Skláním prut a přemýšlím, jestli může být ještě někdo blbější, než já. Těžko.
Ve vzteku se opět tvrdě opírám do svého nového Millenia a obdivuji jeho parádní akci. Ještě poslední pokus a ejhle! Kapr vyjel z vázky. Snažím se ho co nejrychleji dostat z nebezpečných míst a zdolat někde opodál na volnější vodě. Opírám se vší silou do prutu, jenže kapr je plný sil a i přes utaženou brzdu si bere z navijáku několik metrů vlasce a je v pr…..
První záběr po tak dlouhé době a já ho zadupal se vším všudy. Ruce se mi třepou tak, že mám problém znovu položit montáž.
Jdu si lehnout s očekáváním nápravného záběru.
Mé očekávání se nenaplnilo a další tři dny jsme bez záběru. Přes den je již vedro k nevydržení a večer navíc pozorujeme miliardy rojících se pakomárů a ryby, které je s velkou chutí sbírají z klidné hladiny.

Zpět do mělčin
Radek musí z pracovních důvodů odjed od vody, a tak na břehu zůstávám sám. Pro pruty vybírám první a druhou hranu koryta do hloubky 1,7 a 1,9m. Na zadní hranu moje oblíbené LT94 od Vision Baits a na přední Tuna (Tuňák), obojí v průměru 24mm. Ke každé montáži přihazuji asi 20 koulí a dvě hrsti pelet ve stejných příchutích.

Asi v jedenáct večer mám záběr. Po 50ti metrovém sprintu jsem u prutu, zvedám ho a je tam.
Kapr příliš nebojuje, a tak je za chvilku na podložce. Šupík 12,5 kg se nechal přelstít na tuňáka.
Znovu zavážím, ale do rána je už klid.
Dopoledne se vrací Radek a zvažujeme, jestli opět zkusíme jiné místo, nebo jestli setrváme. Rozhodl za nás však silný západní vítr. Radek zaváží pruty a otvírá láhev dobrého vínka. A pak další a další a…..však to znáte.
Noc opět bez kontaktu. Teplota vody nadále stoupá a v rákosí se už třou cejni.
No, jestli to takhle bude pokračovat dál, brzy je budou následovat kapři a máme už úplně po šancích. V koutku duše však stále věřím, že ještě není vše ztraceno a budeme se moci pokochat nějakým krásným mohutným kaprem.
Kolega je devátý den bez záběru, což na náladě jistě nepřidá. „Ach jo, musíme bojovat“. Radek zavelel, a tak se vracíme na hlubší místo. Už po několikáté se snažíme vyždímat ze sebe zbytky elánu a něco vymyslet.

Konečně…
Kolem 19.hodiny je vše ve vodě, dokrmujeme a diskutujeme, proč se nám tolik nedaří.
Neuběhla snad ani hodina a já dostávám brutální jízdu z bójky, která je umístněna v blátě. Okamžitě zasekávám, kapr si bere přes brzdu a míří na otevřenou vodu. Naštěstí jede od vázek, a tak si boj náležitě vychutnávám. Po několika minutách se otáčí a jako raketa letí do potopených stromů. To mu nemůžu dovolit, brzdu dotahuji na krev a začínám se modlit, aby vše vydrželo. Tentokrát vše vyšlo a z podběráku na mě kouká obrovská hlava mohutného šupináče.
20,6 kg a 95 cm. Zalévá mě nevýslovná radost. Po tolika dnech trápení se na mne konečně usmálo štěstí. Jsme s Radkem oba šťastní a nemůžeme se vynadívat na majestátně odplouvajícího kapra, který nám před návratem na svobodu ochotně zapózoval. Šupináč neodolal boilie vyrobenému ze směsi Crushed Red seed s příchutí Ananas (Pineapple) a Ocean Protein + N-butiric acid, které bylo nastraženo na panáčka s pop-upem Ananas také od Vision baits.
Naléváme si kaporkovičku a začínáme věřit, že je naše smůla konečně prolomena. Bohužel nebyla a jsme další dny bez záběru.
Voda se během pár dní vyšplhala na neuvěřitelných 18 Cº ve tří metrové hloubce a milí kapři se začali třít.
Radek za 14 dní nedostal jediný záběr, ale odjížděl s tím, že dá kaprům chvíli pauzu a poté jim to vše vrátí. Pevně věřím tomu, že si svého velikána taky chytne. „Musí bojovat“ a já mu držím palce…
V pekelných vedrech jsem na břehu jezera strávil ještě deset dní. Tentokrát nezafoukal ani vánek, zkoušel jsem různá místa a taktiky. Kapři už se ale vesele třeli a ulovil jsem pouze menší kapry.
Tuto výpravu považuji za úspěšnou i přes malý počet úlovků. Opět jsem se toho hodně naučil.
Již brzy se na pár kratších výprav vrátím a poté mě čeká podzim, od kterého si hodně slibuji.

Hodně štěstí,
Pavel Šíma (Shimanski)





Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 0

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se