• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Cesta za snem - aneb 2882 hodin na rybách

  • Cadox 6
11. 05. 2016

Už tomu bude skoro rok, co jsem se poprvé vydal na Cestu za snem. Na cestu, která mi strašně moc dala a která pro mne znamenala, že jsem si začal plnil svůj sen. Tento rok jsem strávil úžasných 120 dní na březích mnoha evropských řek a jezer, takže mohu s krásným pocitem bilancovat, že jsem letos prožil celkem 2882 hodin v krásné a nespoutané přírodě. Dost často jsem svůj bivak rozbalil v místech, kde jsem třeba týden nepotkal ani živáčka. Někdy se mnou jel některý z mých přátel, jindy jsem byl na cestách prostě sám. Byly chvíle, kdy jsem se cítil jak v ráji, ale to by nebylo ono, kdyby nepřišly i ty, kdy jsem si sáhl až na samé dno svých sil.

Poznal jsem spoustu nádherných míst a potkal spoustu zajímavých lidí. Tam venku, za hranicemi naší země, jsem se nikdy nesetkal s lhostejností, záští ani zlobou, ba naopak, lidé, které mi na cestách osud přivedl do cesty, mi vždy v nouzi pomohli a pokud jsem jejich pomoc nepotřeboval, přáli mi alespoň úspěch. A já jsem jim to s pokorou a vděčností vracel. Byl to zkrátka rok nabitý zážitky a novými zkušenostmi a já jsem nesmírně rád, že jsem měl možnost ho naplno prožít a plnit si tak svůj sen. A pokud chcete vědět, kde všude jsem byl a jak mi tam bylo, přečtěte si následující řádky.

Leden – Španělsko a přehrada Riba Roja na řece Ebro

Všechno to začalo koncem ledna, kdy jsem se s přáteli vydal na jednu z přehrad řeky Ebro, kde jsme strávili nádherných sedm dní rybolovem, nežli nás vyhnala velká voda. Přesto se nám zde hned na první výpravě podařilo ulovit pár opravdu pěkných sumců, candátů, kaprů a dokonce jednoho black basse. Nesmím ale zapomenout na člověka, který nám na Ebru moc pomohl. Tím skvělým parťákem byl Roman Klauda z kempu Cerca Del Lago, který nám pomohl vyřídit veškeré formality a zapůjčil nám na týden loď.

Únor – řeka Tajo

Na přelomu měsíce února mne kola mého vozu zavezla znovu do Španělska, tentokrát až na dalekou řeku Tajo. O té jsem z kusých zpráv měl informace, že se v ní krom velkých kaprů prohánějí i největší evropské parmy (parma comizo). Parmu jsem sice nechytil, ale navzdory nepřízni počasí, kdy nás v noci i tady na jihu sužoval mráz, nějakého toho kapra a pár štik jsem nakonec z vod Taja vydobyl.
Jako bonus jsem si dosud odvezl ještě jednu velkou zkušenost, kterou bylo vyřízení povolenky. Když jsem totiž, po ujetí 2450 kilometrů v malém voze a s obrovskou lodí na střeše, dorazil do cíle své cesty, jímž bylo malé provinční městečku Pastrana, a požádal na místním úřadě o vydání povolenky, odmítli mi ji vydat s tím, že nemám ve Španělsku trvalý ani přechodný pobyt. Zoufalý a unavený jsem nevěděl, co teď budu dělat, až mne napadla spásná myšlenka a s prosbou o pomoc jsem se obrátil na náš zastupitelský úřad v Madridu. To, co následovalo, mne strašně mile překvapilo. Snad poprvé ve svém životě jsem se ve styku s úřadem setkal s tak naprosto profesionálním a lidským přístupem, až mi to vyrazilo dech. Úředník, kterého jsem nikdy předtím neviděl, mi všestranně pomohl, ochotně za mne vyřešil všechny formality a díky němu jsem svou povolenku na řeku Tajo nakonec přece jen získal. Touto cestou bych tedy rád vyjádřil dotyčné osobě a celému zastupitelskému úřadu v Madridu svůj dík za to, že mi pomohli, když jsem nevěděl, kudy kam.



Březen – Francie - jezero Etang du Stock a řeka Mosela

Pak přišel březen, nastalo jaro a já vyrazil na kapry do Francie. Mým prvním francouzským revírem bylo jezero Etang du Stock. Tady jsme strávil čtyři dny a noci uprostřed lesů. Poprvé jsem se tu setkal, i když naštěstí ne tváří v tvář, s volně žijícími vlky. Byl úplněk a jejich hlasité vytí uprostřed noci znělo opravdu strašidelně. Jelikož jsem tu během svého čtyřdenního pobytu ulovil pouze jednoho sumce, rozhodl jsem se pro změnu místa, vše jsem zabalil, svou loď hodil na střechu vozu a vyrazil jsem na řeku, jež mi později vzala srdce. Tou řekou byla Mosela. Ryby na Mosele prostě braly a to přesto, že byl konec března a voda byla ještě studená. Teplota v řece se pohybovala mezi 12 a 13 stupni. Na kapra to byly skvělé jarní podmínky, ale ti sumci mne opravdu překvapili. Celkem jsem na své první výpravě do Francie chytil 8 kaprů od 12 do 19,5kilogramů a jako bonus ještě navíc několik sumců, z nichž největší vážil 37 kilogramů. Byl to prostě zážitek. A byl o to větší, že i sumce jsem zdolával na jemné kaprařské náčiní. Tím byly navijáky ZA POWER 7000, 0,25 mm silné šňůry s nosností 14 kilogramů a nejskvělejší proutky, jaké jsem měl v ruce, Guardian od firmy SPRO. A i tady na Mosele jsme se setkal s úžasnými lidmi. Jednoho dne nás na poloostrově, kde jsme měli bivaky, navštívila francouzská rodina, která obdivovala naše úlovky. Komunikace zprvu vázla, protože naše jazyková vybavenost byla do té doby vázána pouze na anglický jazyk, ale jak to tak bývá, když člověk chce, tak se domluví. A tak jsme si po čase padli do noty a porozuměli si. Tahle rybářská rodina s námi strávila u vody dvě krásná odpoledne, během nichž jsem pochytil své první základy francouzštiny. V den našeho odjezdu se s námi přišli rozloučit a na cestu domů jsme vyfasovali dvě kančí kýty a několik kachních paštik. No, co vám mám povídat. Byli to prostě skvělí a milí lidé, se kterými nám ve Francii bylo fajn.



Duben - řeka Mosela

A tak když jsem se vrátil na skok domů k nám do České republiky doplnit zásoby, nemohl jsem odolat a místo toho, abych se vydal na jiný revír, jak bylo původně v plánu, vrátil jsem se na konci dubna zpět na Moselu. A opět to byl rybářský koncert. Sice nám celý týden pršelo, ale rybařina to byla úžasná. Skóre cca 12 kaprů, z nichž největší měli 21,5, 19,5 a 17 kilogramů, a jako bonus chytil můj kamarád jednoho nádherného řádkáče. Ulovili jsme opět i několik sumců, z níž největší měl rovných 47 kilogramů. A na závěr dubnové výpravy jsem i tady ve Francii poznal, že když je člověk v nouzi, najde vždy pomoc od lidí, od kterých by to vůbec nečekal. Když už jsme chtěli odjet a vše jsme měli zabaleno, najednou nešel nastartovat náš vůz. Kolem nás přihlížející Francouzi na nic nečekali a seběhli ze všech stran. Automobil nám společnými silami pomohli nastartovat a problém tak za nás vyřešili.



Květen - jezera Agly, Raho a opět řeka Mosela

Květen byl ve znamení velkého stěhování. Nejprve jsem strávil pár dní na jihofrancouzském jezeře Agly, v kraji Langedoc Roussillon, ale voda byla tak studená, že ryby vůbec nebraly, a tak jsem se po třech dnech pobytu přestěhoval na Etang de la Raho. To je jezero vzdálené od Agly jen šedesát kilometrů, ale leží v mnohem menší nadmořské výšce, dá se říci, že na úrovni Středozemního moře. A tak teplota vody tady byla kolem 20 stupňů a ryby samozřejmě braly. Chytil jsem tady pár krásných lysců, ale k mé smůle jsem si vybral pouze víkendovou noční zónu. Když jsem to zjistil, chtěl jsem se přestěhovat na jiné místo s noční zónou, všude už ale bylo obsazeno a tak jsem znovu stál před rozhodnutím, kam se vydám. A protože mi zbývaly poslední čtyři dny, namířil jsem si to nakonec přes celou Francii na sever, na mou milovanou Moselu. A udělal jsem dobře. Strávil jsem tady nádherné čtyři dny a opět se mi podařil snový úlovek, lysec o váze 19,5 kilogramů. Když jsem tak po jedenácti dnech trmácení Francií splnil úkol, který jsem si předsevzal, vyrazil jsem zpět k domovu.



Červen - jezero Salagou

Na přelomu června a července jsem se po doplnění zásob vydal se svou láskou Ariadnou na legendární jezero Lac du Salagou. Tohle nádherné, blankytně modré jezero, obklopené do ruda zbarvenými horami, nás oba dva naprosto ohromilo. Přestože počasí tu bylo vrtkavé a zažili jsme tu jak obrovská vedra, tak i neskutečné průtrže mračen, doprovázené větry o síle 110 kilometrů v hodině, bylo nám tu spolu krásně. A co víc, nachytali jsme tu tolik ryb, že se nám to množství zdálo až neskutečné. Celkové skóre bylo 24 kaprů, z nichž největší vážil 24 kilogramů, a k tomu nám jezero jako bonus nadělilo ještě jednoho sumce. Jezero Salagou nám dalo ale ještě něco. Opět jsem se tu setkal s přívětivými tvářemi a typickou francouzskou pohostinností. V okolí jezera nelze přes noc parkovat a veřejná parkoviště jsou otevřená pouze od 8 do 22 hodin. Co ale s autem? No a tento problém nám pomohl vyřešit jeden velmi milý recepční z kempu. Ariadna mu vysvětlila naši situaci a přesto, že to pravidla kempu nedovolovala, nechal nás tu za 5 euro parkovat po celou dobu pobytu a ještě jsme měli k dispozici služby kempu, jakými jsou sprcha, WC a pod. Ty jsme sice využili jen jednou, ale uznejte sami, bylo to od něj skvělé. Nevím, kde jinde bychom měli auto v bezpečí, a to za vcelku směšný obnos 150 korun. Za tyhle peníze dneska v Praze ani nezaparkujete. A opět se mi potvrdilo, že se slušností, pokorou a úctou nejdál dojdeš.



Krásní jezerní kapři ze Salagou.

Červenec a srpen - ve znamení sumců z řeky Mosely
Na přelomu července a srpna jsem se s přáteli vydal opět na Moselu. Ovšem, tentokrát mým cílem bylo ulovit na ty moje proutky co největší sumce. A podařilo se. Co se týká sumců, chytili jsme jich celkem 13, z toho 5 ryb mezi 45 a 67 kilogramy. A opět i zde musím podotknout, že všechny velké sumce jsem ulovil na kaprařské proutky a klasickým kaprařským stylem. A i tentokrát, přestože to nebyla cílová ryba výpravy, přišel i jeden nádherný, 18 kilogramový šupináč, několik menších kaprů a jedna malá, ale krásná parma. Ale pro mne největším zážitkem bylo, když mi zabral velký sumec, já se za ním vydal na řeku a rybáři z protějšího břehu hned vyrazili za mnou, aby mohli souboj zblízka pozorovat. Jakmile jsem souboj s protivníkem na druhém konci vlasce vyhrál a vytáhl ho do lodi, sklidil jsem obrovský potlesk. Prostě, ačkoli oni za celý týden nic nechytili, přáli mi můj úspěch, a to je přeci fajn.



Září - řeky Saone a Doubs

V první polovině září jsem si to zamířil na řeku Saonu. Přestože jsem o rybolovu na této řece neměl skoro žádné informace a vše jsem si musel vyhledat na internetu, podařilo se mi celý pobyt zařídit bez jakýchkoli problémů. Určitou výhodou bylo i to, že jsem se tou dobou začal učit francouzsky, což, jak jsem poté poznal, Francouzi velice oceňovali a ještě více mi vycházeli vstříc jak radou, kde a jak mám chytat, tak i kam se mám podívat. Saona je nádherná řeka, úplně jiná, nežli ty, které známe od nás z domova. Její břehy lemují mnohdy nepropustné houštiny a její protipovodňové valy jsou až deset metrů vysoké. I tady jsem si našel pěkné místo, kde jsem si krásně zachytal. Sice to nebyly ryby takových velikostí, na jaké jsem byl z předešlých výprav zvyklý, ale pobyt tady stál za to. Byl jsem tu úplně sám, za celý týden jsem potkal jen jednoho rybáře, který mne přišel navštívit. Od něj jsem se dozvěděl, že jsem na správném místě, kde se vloni ulovil velký, 36 kilogramů vážící kapr. Bohužel já to štěstí neměl a tak jsem to po týdnu, kdy jsem lovil menší ryby a sumce, zabalil, a vydal jsem se prozkoumat další řeku. Tou řekou byla Doubs, krásná řeka protékající krajinou severovýchodní Francie. Na Doubs jsem strávil dva dny. Spíše to byl takový průzkum na příští výpravu, ale přesto jsem zase ulovil jednoho sumce. Po dvou dnech putování a popojíždění podél řeky Doubs, jsem se vrátil přes Německo zpět domů, tentokráte už opravdu hodně unaven.



Říjen- Německo

Po devíti měsících na cestách se náhle dostavila únava a moje tělo si potřebovalo trochu odpočinout. Proto jsem dal na doporučení kamaráda a místo dlouhé cesty do Francie jsem si odskočil takříkajíc kousek za hranice naší země, a to do Bavorska. I tady jsem si krásně zachytal a poznal jsem během pobytu mnohé z rybářských předpisů a nařízení našeho souseda. Moje skóre v Německu bylo 8 kaprů, k mému překvapení samí lysci. Celou dobu jsem chytal ryby kolem 8 až 12 kilogramů a až poslední noc, dá se říci v poslední hodinu, mi přišla ryba, na kterou jen tak nezapomenu. Po dobrých dvaceti minutách souboje jsem z vod jezera doslova vydoloval nádherného lysce s vahou hodně přes 20 kilogramů. Znovu jsem si tak splnil, co jsem si předsevzal, a po sedmi dnech jsem šťastný a spokojený mohl vyrazit k domovu.



Listopad - francouzská přehrada Cabanac

Doma jsem se tak říkajíc trochu ohřál, doplnil zásoby a znovu se vydal na cestu. Datum na kalendáři ukazovalo 10. 11. 2014 a mně po roce putování pomalu, ale jistě docházely síly. Ale já musel dostát tomu, co jsem si slíbil. Takže jsem zatnul zuby a vyrazil směr jezero Cabanac. Dorazili jsme tam druhého dne ráno, vyložili z auta veškeré své vybavení, naložili ho do lodi a vypluli přehradu, najít si vhodné místo k lovu. Cabanac byl pro mne po rybářské stránce jedinou výpravou, na které se mi nepodařilo nic ulovit. Jedinou rybu výpravy po týdnu obrovského úsilí z vod přehrady vytáhl můj parťák Marek a já mu za to musím vyseknout obrovskou poklonu, protože to byl opravdový zázrak. Ne, že by ryby v přehradě nebyly, ale takový tlak ze strany kaprařů a vláčkařů, jaký jsem zažil na podzim na této přehradě, jsem v celé Francii po celý rok nikde neviděl. Navíc tu byla nezvykle studená voda. Nicméně, i tahle výprava stála za to.

Shrnutí na závěr

Byl to nádherný rok, který mi přinesl spoustu zajímavých zážitků a velké množství opravdu kapitálních ryb. Poznal jsem zajímavá místa, o kterých jsem před tím jen četl a snil. Vyzkoušel a otestoval jsem mnohé z materiálů, které mi firmy poskytly, a já jsem díky tomu měl tu možnost je používat. Naučil jsem se díky firmě Expres menu dodržovat životosprávu a přitom jsem se vždy cítil syt. Špičkové vybavení od firny SPRO mne nikdy nenechalo na holičkách a skvělé obaly a batohy od firmy J-F-T chránily zase mé vybavení. Skvělým dopravním prostředkem, byla samozřejmě i loď bez které bych se určitě neobešel a tou lodí která mne tak skvěle sloužila, byla hliníková pramic, Marine M12.
A nakonec musím říci, že návnady, které jsem používal, především boilie Tropic Fish od firmy Orthodoxcarp a extrémně účinné pelety od firmy Chyť a Pusť, mi dopomohly ke všem těm úžasným a velkým rybám.

A ptáte se, co dělám teď? No přece sedím doma a dopisuji tento článek. Jsem po tom roce cestování docela unaven. Ale na druhou stranu mne už zase svrbí dlaně a má neposedná povaha mi našeptává: „Tak co, kdy zase vyrazíš?“ No, já si myslím, že pokud to nebude mezi vánočními svátky, tak určitě brzy po začátku nového roku. A kam to bude? No přeci někam na jih, zřejmě zase na Ebro, ale tentokrát do delty tohoto španělského veletoku.

S pozdravem Petrův zdar, Slávek Freecarp.

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.







Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 4

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se