• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Český rybář v Senegalu

  • Hobby G 3
17. 04. 2017

Kdyby se mě někdo před rokem zeptal, co vím o Senegalu, tak bych asi řekl, že je to stát nacházející se v nejzápadnější části pevninské Afriky s hlavním městem Dakar, kde ještě v loňském roce končila slavná rallye. Nic víc bych mu asi neřekl a ani by mě nenapadlo, že tuto zemi navštívím. Ale osud tomu chtěl jinak a já se na tři týdny do této oblasti přece jen podíval. Rád bych Vás s touto zemí seznámil především z pohledu rybáře. Do Senegalu jsem odcestoval společně se čtyřmi ichtyoparazitology z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Naším cílem byl národní park Niokolo Koba, kde v rámci projektu „Druhová diverzita a ekologie vybraných obratlovců západní Afriky“ přiděleného Grantovou agenturou Akademie věd ČR probíhá již pátým rokem podrobný výzkum vybraných obratlovců včetně ryb. V letošním roce jsme vyrazili do Senegalu před obdobím dešťů, tj. v březnu. Podnebí této oblasti je typicky tropické, střídá se období sucha (říjen až květen) s obdobím dešťů (červen až září). Ichtyoparazitologové v rámci tohoto pětiletého grantu zkoumají parazity ryb a mým úkolem byl odlov a determinace ryb pro parazitologická vyšetření.
  
Cesta nám začala na letišti Ruzyně, odkud jsme vyrazili směr Paříž a dále jsme pokračovali přímým letem do Dakaru. Tam jsme se zdrželi tři dny, než jsme vyřídili potřebné formality, připravili materiál pro odlov ryb a parazitologické vyšetření, nakoupili potraviny, a pak následovala cesta autem z Dakaru do Národního parku Niokolo Koba. Tento park je od Dakaru vzdálen přibližně 500 kilometrů a v podmínkách Afriky (silnice jsou pokryty početnými dírami) jsme urazili tuto vzdálenost za dva dny. Čím více se vzdalujete od Dakaru směrem k městu Tambacounda, tím je kvalita silnic horší a děr přibývá. Počáteční úsek cesty z Dakaru směrem do vnitrozemí k národnímu parku, který se rozprostírá ve východní části Senegalu, je lemován typickými africkými stromy z čeledi bavlníkovitých zvanými baobaby, dosahujícími výšky až 25 metrů. Podél cesty z Dakaru do parku je možné vidět početná stáda zebu, oslů, koz a ovcí, zejména v blízkosti vesniček. Při projíždění vesničkami okolo auta pobíhaly krásné černé děti, které pokřikovaly a volaly na nás tubab (běloch). První den cesty jsme se dostali do Tambacoundy, kde jsme přespali v jednom turistickém hotelu.
  
Druhý den před odjezdem jsme se ohlásili na správě parku, kde jsme po krátkém vysvětlování, co všechno plánujeme studovat, dostali průvodce a povolení pokračovat v cestě. Pak následovala asi 3hodinová cesta na základnu Simenti v centru parku u řeky Gambie. Tento post je jedním z míst, kde sídlí posádka ozbrojených vojáků, kteří jsou pověřeni chránit park a zejména hlídat zvířata před pytláky. Národní park Niokolo Koba leží v jihovýchodní části Senegalu na středním toku řeky Gambie (má rozlohu přes 900 tis. hektarů) a je veden jako přírodní dědictví v seznamu UNESCO. V parku se nachází jedny z posledních populací některých druhů velkých savců (např. antilopa Derbyho). Nicméně, některé druhy jako sloni a žirafy zde již byly vyhubeny. Typické savanovité prostředí je charakteristické poměrně hustou vegetací s termitišti, galeriovými lesy, stovkami druhů ptáků a savců včetně hrochů, krokodýlů, antilop, paviánů a vzácně i lvů a leopardů.
  
V Africe je známo více než 2 000 druhů sladkovodních ryb. Ichtyofauna Afriky je typická vysokým stupněm endemismu, tzn. že se zde vyskytují druhy, které na jiném kontinentu nenajdeme. Druhově nejbohatšími jsou čeledi Cichlidae (vrubozubcovití) s více než 700 druhy, Cyprinidae (kaprovití) s téměř 500 druhy a endemická čeleď Mormyridae (rypounovití) s více než 200 druhy. Některé endemické čeledi jsou zastoupeny pouze jedním nebo dvěma druhy (příkladem je čeleď Hepsetidae, štičkovití). Západní Afrika byla v minulosti  středem zájmu velkého počtu francouzských výzkumných projektů a vzhledem k tomu je její ichtyofauna jednou z nejlépe prozkoumaných.
  
Pro samotný odchyt ryb jsme použili několik odlovných metod. Kvantitativní odchyt byl prováděn 7 m dlouhou zátahovou sítí, doplňkové odchyty pak pomocí tenatních sítí. Významnou selektivní metodou byl i rybářský prut (především v nočních hodinách), protože se zde vyskytují druhy s noční aktivitou, které lze během dne jen velice obtížně ulovit. Naopak v nočních hodinách kvůli četnému výskytu krokodýlů a člověku nebezpečných hrochů nelze aplikovat odlovy pomocí zátahovky či tenatních sítí - ty není vhodné ponechat přes noc natažené ve vodě, protože ryby, které se do nich chytí, jsou vzápětí napadeny krokodýly, v důsledku čehož je síť ve velké většině znehodnocena.
 
  Determinace ryb probíhala pomocí morfologických znaků charakteristických pro jednotlivé druhy, jako jsou počty paprsků v ploutvích, zbarvení těla, postavení úst, počet žaberních tyčinek aj., s využitím determinačních klíčů ryb Afriky. Hlavními lokalitami odlovu byly hlavní tok řeky Gambie a sezonní tůně, které se vytvoří v období dešťů, kdy jsou nejprve propojeny s hlavním tokem řeky a postupně vysychají. Tyto tůně představují významné rezervoáry vody pro zvířata v období sucha. Na vybraných lokalitách jsme lovili ryby za neustálého dohledu antilop, paviánů, prasat bradavičnatých a ptáků.
 
  Po příjezdu k vybraným lokalitám určeným k odlovu jsme si oblékli prsačky. Teplota ve stínu přesahovala stále 40 °C, takže pohyb v tomto rybářského oděvu nebyl vůbec příjemný. Síť jsme se snažili vždy zatahovat na pláž, ale když to terén jinak neumožňoval, museli jsme provést zátah i na plné vodě. Některé zátahy byly prázdné, v jiných zase bylo tolik ryb, že když jsme se snažili síť zjadřit, tak nám z ní vyskakovaly i přes metr do výšky. Toto chování bylo typické především pro tilapie a „africkou štiku“ (Hepsetus odoe). Dvakrát se nám podařilo do sítě zatáhnout i něco většího, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je to krokodýl kolem metru dlouhý, který začal v síti splašeně pobíhat od jedné strany k druhé, a my jen slyšeli a viděli cvakot jeho zubů. Naštěstí ze sítě vždy vyskočil - měl asi větší strach než my - a pelášil pryč. Některé lokality byly obzvlášť nebezpečné, protože voda v nich byla kalná jako kafe a průhlednost nebyla ani centimetr. Když jsme stáli po pás v takové vodě, zatahovali síť a ruce měli ponořené, často se dostavil nepříjemný pocit, že si nás něco právě teď může splést s potravou a zaútočit. 
  
   Výsledkem naší letošní práce bylo 45 ulovených druhů ryb v národním parku Niokolo Koba. V průběhu pětiletého trvání projektu bylo již zaznamenáno 63 druhů ryb řazených do devíti řádů:

1) Polypteriformes (Polypterus bichir, P. senegalus)
- vyznačují se přítomností řady primitivních morfologických znaků. Tyto ryby jsou nazývány živoucími zkamenělinami.

2) Clupeiformes (Pellonula leonensis)
- jediný zástupce sleďovitých ryb.

3) Osteoglossiformes (Brienomyrus brachyistius, B. niger, Marcusenius senegalensis, Mormyrops anguilloides, Mormyrus hasselquistii, M. rume, Petrocephalus bovei, Pollimyrus isidori, Heterotis niloticus, Gymnarchus niloticus, Papyrocranus afer)
- do tohoto řádu patří čeleď (Mormyridae) tzv. elephantfishes, což lze přeložit jako sloní ryby (B. brachyistius, B. niger, M. senegalensis, M. anguilloides, M. hasselquistii, M. rume, P. bovei, P. isidori), protože jejich tlama vybíhá v krátký „chobot“. Společným znakem této čeledi je elektrický orgán umístěný u ocasní ploutve. Tento orgán vytváří pouze slabé elektrické výboje, které slouží rybám k orientaci v kalné vodě či ve tmě a také k vyhledávání potravy. Další zajímavou rybou je Heterotis niloticus, který dorůstá délky okolo jednoho metru a je považován za vhodný druh na chov v akvakulturách Afriky. Zajímavostí je jeho pomocný orgán, který mu umožňuje dýchat atmosférický kyslík ve vodě s nedostatkem rozpuštěného kyslíku. Při rozmnožování si staví v bahně hnízda a vykulený plůdek hlídá samec.

4) Characiformes (Hepsetus odoe, Alestes baremoze, Brycinus leuciscus, B. longipinnis, B. nurse, Hydrocynus brevis, H. forskahlii, Rhabdalestes septentrionalis, Nannocharax ansorgii, Paradistichodus dimidiatus, Citharinus citharus, Distichodus rostratus)
- do řádu Characiformes patří malé africké tetrovité ryby, které jsou nejčastějšími úlovky při lovu na prut (Brycinus leuciscus, B. nurse a Rhabdalestes). Trochu jsou podobné naší plotici nebo perlínovi, ale mají tukovou ploutvičku. Patří sem také Hydrocynus známější jako „tiger fish“, jejíž zuby jsou opravdu mohutné. Velice hezkou rybou podobnou našemu cejnovi je Citharinus citharus, který má krásně červeně zbarvené dlouhé ploutve.

5) Cypriniformes (Barbus baudoni, B. leonensis, B. macrops, B. niokoloensis, B. pobeguini, Labeo coubie, L. parvus, L. senegalensis, Raiamas senegalensis)
- v tomto bohatě zastoupeném řádu je pět druhů parem (rod Barbus) nebo spíše parmiček. Oproti naší parmě jsou tito afričtí zástupci rodu Barbus velmi drobné rybky o velikosti do deseti centimetrů. Také sem patří tři druhy labeí, velice hezky zbarvených ryb, které mají ústa přizpůsobená k seškrabávání nárůstů z pevného podloží. Podobně jako třeba naše ostroretky zanechávají tyto ryby při seškrabávání potravy na kamenech stopy a nepřímo prozrazují svou přítomnost na dané lokalitě.

6) Siluriformes (Auchenoglanis occidentalis, Chrysichthys maurus, Schilbe intermedius, Clarias gariepinus, C. anguillaris, Heterobranchus isopterus, H. longifilis, Malapterurus occidentalis, Synodontis batensoda, S. clarias, S. membranaceus, S. nigrita, S. ocellifer, S. schall)
- velice zajímaví jsou zástupci tohoto řádu. Elektrický sumec Malapterurus occidentalis dorůstá délky okolo 40 cm, tvarem těla připomíná pytlík. Okolo celého těla má svalovinu, ve které má umístěn elektrický orgán. Při jeho pitvě nejprve musíte odstranit tuto svalovinu a až pod ní můžete naříznout klasickou břišní dutinu, ve které jsou uloženy vlastní vnitřní orgány. V porovnání s „elephantfishes“ slouží jeho elektrický orgán k omráčení kořisti, ale i k ochraně před predátory -  elektrické výboje dosahují napětí i okolo 300 V. Patří sem také rod Synodontis (známější pod českým názvem peřovci) se šesti druhy menších sumcovitých ryb, které se chovají běžně u nás v akváriích. Za nejatraktivnějšího z nich by mohl být považován Synodontis batensoda, který má barvu těla krémově bílou až lehce šedou a břicho tmavé. Když ho umístíte do přenosné nádoby, plave břichem vzhůru, což představuje obranný reflex proti predátorům.

7) Syngnathiformes (Enneacampus ansorgii)
- za zmínku určitě stojí jeho jediný zástupce Enneacampus ansorgii, tvarem těla připomínající mořskou jehlu. Je vejcoživorodý, o mláďata se stará sameček, který má váček s vajíčky umístěn pod ocasem.

8) Cyprinodontiformes (Aplocheilichthys normani, Epiplatys bifasciatus, Nothobranchius kiyawensis, Scriptaphyosemion geryi)
- zástupci tohoto řádu jsou u nás známí pod českým názvem halančíci a běžně se chovají v akváriích.

9) Perciformes (Hemichromis bimaculatus, H. fasciatus, Oreochromis niloticus, Sarotherodon galilaeus, Tilapia guineensis, T. dageti, Porogobius schlegelii, Tylochromis intermedius, Ctenopoma petherici)
- v tomto řádu je druhově nejbohatší čeleď Cichlidae, která se vyznačuje rozmanitostí ve velikostech i tvarech těl jednotlivých zástupců. Ryby z této čeledi jsou velice oblíbené u akvaristů. Rody Tilapia, Oreochromis i Sarotherodon jsou zástupci cichlid, které dorůstají běžně v dospělosti i přes 20 cm. Většina z nich má teritoriální chování. Přítomnost cichlid na dané lokalitě naznačovaly jejich hnízda, která si stavějí. Za zmínku jistě stojí jejich péče o potomstvo od nakladení jiker až po vylíhnutí. Rodiče hnízdo hlídají a i po vykulení se o potomky dále starají. U některých druhů cichlid samice (u jiných samci i samice) berou po vytření jikry do tlamy, kde se inkubují. Bylo krásné pozorovat dospělce a okolo něho desítky malých rybek - jeho děťátek. Z této skupiny stojí za zmínku živorodá Oreochromis niloticus, která se vyznačuje poměrně rychlým růstem a jejíž odchov byl vyzkoušen také v našich podmínkách v oteplených recirkulacích. V oblasti národního parku byla nejčastější cichlidou lovenou jak do sítě, tak i na prut Tilapia guineensis.
   
   Ale teď také něco k našim úlovkům na prut. Drobné tetrovité a okounovité ryby jsme chytali jednu za druhou, jako nástrahu jsme používali kousek veky nebo masa. Sumcovité ryby s noční aktivitou jsme chytali  po setmění - jednalo se o druhy, které se nám nepodařilo chytnout přes den do zátahové sítě či do tenat. Při chytání v noci (ale také přes den) bylo vhodné vylézt na velký kámen, kde se cítíte relativně v bezpečí. Když totiž posvítíte na pláže, které byly všude okolo nás, do vzdálenosti několika metrů uvidíte svítivé červené oči krokodýlů, jejichž hustota výskytu byla opravdu ohromující. Každou chvíli se ze tmy ozval křik paviánů, či kočkodanů, občas zařval i hroch. Někdy tyto zvuky přicházející ze tmy naháněly skutečně strach.
  
V noci jsme vždy chytali na kus rybky ulovené v průběhu dne. Nahodíte pár metrů od kraje, vlasec uchopíte mezi prsty a za chvilku už cítíte poškubávání hlavně drobných sumcovitých ryb. Nejčastějšími úlovky byli peřovci Synodontis ocellifer a Synodontis schall, kteří jsou velcí nenasytové a háček měli často až v žaludku. Při vytahovaní háčku z tlamy pak vydávali poměrně výrazné pisklavé zvuky. Velkých ryb se nám v noci podařilo ulovit poměrně málo. Nejzajímavějším nočním rybím úlovkem byl asi 40 cm dlouhý elektrický sumec Malapterurus occidentalis, jehož výboje jsou opravdu silné a do holých rukou ho nedoporučuji brát. Nejkurióznějším nočním úlovkem byl asi přes 1 metr dlouhý krokodýl, který poblíž kamene, ze kterého jsem lovil, zaútočil na zdolávanou rybu. Chvíli jsme se o společný úlovek oba přetahovali. Jeho tah byl opravdu úctyhodný, zabíral nohama a pletenka se z navijáku odmotávala velkou rychlostí, ale přibližně po dvou minutách neúnavného boje rybu pustil. Byl to opravdu zajímavý zážitek - když jsem posvítil lampou na rybu, kterou jsem přitáhl ke břehu, najednou jsem uviděl jak se ze tmy vynořil pár krvavě červených očí, dravec rybu sevřel mohutnými čelistmi a ujížděl s ní do tmy. Nakonec jsme s mým kolegou Radimem chytli každý tu největší rybu přes den v těch největších vedrech, mně se podařil sumec Heterobranchus longifilis o délce asi 70 cm a Radim ulovil krásnou tygří rybu (Hydrocynus brevis), která při zdolávání mohutně vyskakovala nad vodu. Zajímavým úlovkem na prut byly také želvy (kožnatky), které se tu běžně vyskytují.
   Pro rybáře představuje říční systém parku Nikolo Koba opravdový ráj.  Ryby zde chytá jen pár domorodců do tenatních sítí, které natahují přes řeku Gambii, jinak je tato oblast rybářsky nedotčená. Doufám, že někdy v budoucnu budu mít možnost vrátit se do této oblasti nebo jiných částí Afriky.

Lukáš Vetešník
Vyšlo v časopise Český rybář


Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.




Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se