• FFA
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Bolga - ostrov mezi ostrovy, díl 2

  • Hobby G 3
10. 10. 2016

Slušný začátek jsme tedy měli za sebou a další dny plné rybaření se před námi rýsovaly jako hřejivý slastný opar. Vody okolo ostrova se tvářily maximálně přátelsky a dopřávaly nám ze svého bohatství pořádným dílem. Každý z „účastníků zájezdu“ si během poměrně krátké doby nalezl to správné místo, na kterém se mu dařilo, a úlovků rychle přibývalo.

Den za dnem
  
Naše tříčlenná posádka si velmi oblíbila ono místo z prvního dne. Ryby se v okolí podvodní hory zdržovaly téměř neustále, a pokud ne, museli jsme vydržet a hejna sleďů i věčně hladových tresek nejrůznějších druhů se nakonec k prostřenému stolu dostavila. První tři dny proběhly jak přes kopírák – 5 km k hoře, po cestě ulovit nějaké makrely, pak se s lodí postavit tak, aby nás vítr a proud hnaly přes vrchol, nasadit zbraně a... do boje! 
   Nejčastěji jsme asi používali pilkry nejrůznějších hmotností. Postupně nás ztráty donutily přejít na ty lehčí, protože obvyklé Solvkrokeny o hmotnosti 750 a 1 000 g zůstávaly zaklíněny v podvodních skaliscích až příliš často. Zajímavé bylo, že velká většina záběrů přicházela od vrcholu hory (9 m pod hladinou) do cca 20m hloubky. Tam se proháněla hejna menších kelerů, oblíbená to potrava všech větších ryb v okolí. S přibývající hloubkou útoků ubývalo, ale když už nějaký přišel, ryba většinou stála za to. Svou první obecňačku přes metr ulovil Michal a ta Luďkova na sebe nenechala dlouho čekat. Protože tresek utěšeně přibývalo, začali jsme pokukovat i po dalších druzích – ano, samozřejmě nás nejvíce zajímali halibuti – a přizpůsobovali jsme tomu naše nástrahy. Pilkry vystřídaly giant jigheady a baitheady osazené mrtvými kelery i gumovými rybami patřičných rozměrů, nasadili jsme i rippery Storm se zátěží v gumě, ale... halibuti nic. Treskám se ale líbily i tyto nástrahy, takže jsme se opravdu nenudili.
 
  Po 2 hodinách tahání tresek konečně Michalovi přišel razantní záběr a po 5minutovém souboji se u boku lodi objevila dobře známá silueta platýse, odhadem mezi 80-90 cm. Všem členům posádky opakuji dokola to, aby při zdolávání halibuta nepodceňovali finální fázi souboje. Je lepší po „sumcařsku“ poklepat na hlavu nebo tělo platýse, který většinou znovu vyrazí do hlubiny, kde hledá spásu. Mnohdy to musíte udělat 2-3x, než je ryba unavena natolik, že je možné zkusit ji vytáhnout do lodě. Myslíte, že je to něco platné? Při záběru jsem stál na špičce lodi a finále souboje sledoval z uctivé třímetrové vzdálenosti. Jakmile se halibut objevil u boku, v Luďkovi se vzbouřily lovecké pudy, chopil se gafu a hurá pro rybu. Halibuta sice podebral zručně, ale... jen na chvilku. Placák vytažený napůl z vody se mocně zatřepal v posledním pokusu o únik, s lehkostí urazil nástrahu, sklouzl z gafu a zmizel v hlubině. Oběma lovcům (jako už tolikrát předtím) zbyly jen oči pro pláč. Slabou záplatou byl fakt, že podobná zkušenost se stejným koncem se asi 8 km od nás toho dne přihodila i Martinovi s Jindrou. Touto epizodou jsme zřejmě urazili Poseidona, protože do konce pobytu už jsme o halibuta ani nezavadili!

Lodě

  
Oblíbené hliníkové lodě Kvaerno už jsem po našich norských výpravách popisoval mnohokrát. Podotknu tedy jen to, že výborně sloužili i na Bolze a posádky, které si je na 10 dnů zapůjčily, absolvovaly celý výlet bez jediného problému.
   Budu se tedy chvíli věnovat člunům, které jsme si tentokrát pronajali my. Jedná se o 6,9m plastové lodě Dolmoy, osazené 90 HP čtyřtaktními motory. Byly výborné, ale jsou určité detaily, které bych rád zmínil, abyste nebyli překvapeni. Tak předně – plast není hliník, takže když se prodíráte většími vlnami a přidáte plyn, musíte si zvyknout, že plavidlo sem tam vydává zvuky, které u hliníkových lodí neuslyšíte. Různé vrzání a praskání je naprosto normální, a i když jsme se po sobě ze začátku dívali se značnou nedůvěrou, lodě plnily svůj účel naprosto bez problémů. Dalším lehkým problémem bylo to, že některé díly v interiéru byly z materiálu, který není dimenzován na 100kg rybáře. První den jsme prosedli plastové sedátko, ale byla to na druhé straně užitečná informace. Další dny jsme sedávali na obrubě a žádný další incident už se nepřihodil.
  
Jinak loď létala po hladině jako šipka, velkou výhodou byla i kabinka, kam jsme se v případě extrémní nepřízně počasí mohli všichni tři bezpečně schovat (využili jsme to jednou jedenkrát, když pršelo opravdu hodně). Pro tři rybáře byla loď Dolmoy ideální variantou při klasickém „norském“ rybolovu. Byla stabilní, rychlá, jednoduše se obsluhovala i udržovala!

Další posádky
  
S kamarády jsme se scházeli každý večer, abychom konzultovali dosažené výsledky. Dozvídali jsme se o úspěšných místech lovu, použitých technikách i rybářských tragédiích. Tomáš nasadil laťku hodně vysoko, když ve sloupci ulovil nádherného kelera 110 cm, Martin s Jindrou přišli těsně u lodi o halibuta, Michal utrhl už 6 pilkrů, ale i přes drobné nedostatky chytala většina rybářů krásné ryby.
  
I když se mezi desítkami ostrůvků naše 4 lodi ztratily jedna druhé hned po vyplutí z přístavu, každý si nakonec našel místo, kde byl úspěšný – a nebylo třeba jezdit nikam daleko. Honza i Martin nalezli své flíčky prakticky hned za výjezdem z přístavu a pěkných tresek utěšeně přibývalo.
  
Samozřejmě jsme stále hledali. Když nás na „naší“ hoře začalo pálit dobré bydlo, hledali jsme v GPS plotteru a vyráželi na spanilé jízdy po okolí. Dobrých míst ale bylo pro každého dost a dost. Členitý terén v okolí Bolgy nabízel spoustu možností pro nejrůznější metody lovu, a tak se pilkrovalo na větších hloubkách, vláčelo na písčitých lavicích i v chaluhových porostech těsně u ostrůvků. Jako na každém podobném místě je důležitá opatrnost, takže bylo nutné pečlivě prostudovat mapy i GPS, hlídat hloubky, na kterých jsme se s loděmi pohybovali, a zbytečně neriskovat.

Nákupy a kultura
  
Na ostrově žije stabilně něco okolo 200 obyvatel. K dispozici mají obchod (jak už to tak na podobných místech v Norsku bývá, je spojen s poštou, bankou a dalšími službami), nacházející se u přístavu asi 300 m od chatek, a pod ním i místní restauraci, kde jsme se mohli najíst, eventuálně si dát kávu nebo drahé točené pivo. Paní vedoucí z obchodu (mimochodem, bývalá Jeffova žena) byla velice ochotná, a i když byl sortiment značně omezený, denně nám pekla čerstvý chléb a ani s dalšími základními potravinami nebyl žádný problém. 
 
  Na ostrově je i několik přírodních zajímavostí, z nichž největší atrakci představuje hora Bolgtinden, vypínající se majestátně nad ostrov do výše 338 m. Jednoho dne jsme se rozhodli vrchol pokořit, ale s Michalem jsme skončili jen u podstatně nižšího kopečku (asi tak 30 m nad mořem) kousek od chaty. Zdolali jsme ho celkem bez potíží a na jeho vrcholu nalezli jednak krásný výhled na blízké okolí a jednak norského chlapce mistrně ovládajícího model letadla. Během několika vteřin před námi stála i jakási bosá dáma, která si nás nedůvěřivě prohlížela. Nedůvěra ještě vzrostla, když se jí Michal zdvořile zeptal, kdeže se na ostrově nachází hřbitov, ale nakonec se ledy prolomily a vystrašená matka pochopila, že nejsme pedofilní úchylové, nýbrž turisté z Čech toužící spatřit veškeré přírodní zajímavosti ostrova. O hřbitově toho sice nevěděla o moc víc než my, ale ukázala nám nakonec alespoň bezpečnou cestu dolů, vedoucí (jak podotkla) přímo kolem její kuchyně.
  
Prvovýstup na Bolgtinden jsem tedy o několik dnů později nechal na druhém vrcholovém družstvu, které ve složení Michal, Luděk a Libor nakonec dosáhlo kýženého cíle a vrchol hory dobylo. Pohled na mořskou hladinu plnou ostrůvků a nejrůznějších barev moře byl prý pro horolezce dostatečnou odměnou.
Servis
  
Krom skvělého ubytování a lodí jsme velmi ocenili především dvě další ostrovní vymoženosti. Tou první byl skvělý Jeff (o tom už jsem ale psal v minulé díle), tou druhou pak filetovací místnost, která byla naprosto dokonalá. Nerezové pulty v té správné výšce, hadice s tekoucí vodou, propriety potřebné pro úklid a hlavně... uzavíratelné prosklené dveře, které prokřehlým rybářům zaručovaly, abych tak řekl, smrádek, ale teplíčko! Po otevření dalších dveří jste se ocitli přímo v místnosti s mrazáky, takže jste své úlovky nemuseli tahat nikam daleko. Dobrým nápadem byla i kolečka přistavená na mole, která usnadňovala manipulaci s bednami úlovků.

Největší treska
  
Jirka s Honzou seniorem tvořili osádku druhého Kvaerna a lov v okolí Bolgy se jim opravdu dařil. Nachytali krásné ryby, a i když lehkou skvrnou na kráse bylo obvyklé „prošití“ prstu háčkem od pilkru (na kteroužto činnost je starší Honza opravdovým specialistou!), byli opravdu úspěšní. Dokázal to i Jirka, který nad písečnou lavicí, nacházející se v hloubce asi 30 m, ulovil i největší tresku obecnou o délce krásných 122 cm!
   Po příjezdu na místo si na GPS všiml, že se ve sloupci pohybuje hejno ryb. Správně odhadl, že se jedná o proplouvající kelery a spustil 1 000g Solvkroken přímo pod hejno. Po několika potaženích přinesla blýskavá nástraha ovoce a čtvrthodinový úspěšný souboj s největší rybou výletu byl pro lovce dostatečnou satisfakcí.
Co Vás může překvapit
  
Jako na každém solidním místě v Norsku i na Bolze musíte zaplatit některé poplatky spojené převážně s pronájmem a provozem lodí. Jako zálohu na eventuální poškození vybírá majitel zálohu 200 eur na loď. Tyto peníze po bezproblémovém předání nepoškozeného plavidla dostanete zpět.
  
Dalším poplatkem je připojištění lodě. To nás stálo spoustu času, který jsme strávili telefonováním a zasíláním e-mailů do českých pojišťoven, abychom nakonec zjistili, že i když jsme uzavřeli pojištění na cesty a pobyt, ani jedna z nich neproplatí peníze za poškození pronajaté lodi! Je možné požadovat náhradu za škody způsobené pronajatým plavidlem, ale poškodíte-li přímo zapůjčenou loď, nemáte nárok na odškodné. Vzhledem k tomu, že pojištění lodí je zajištěno produktem se spoluúčastí (podobně jako při havarijním pojištění u automobilu), která činí cca 30 000 Kč, bývají lodě ještě připojišťovány, aby byla vyplacena úplná cena eventuálního poškození. Toto připojištění, které chrání jednak pronajímatele lodi, ale také rybáře, kteří si loď zapůjčí, činí cca 1 000 NOK na loď.
Poděkování
  
Závěrem je slušné poděkovat CK PEPA (www.rybolov.com) a norské cestovní agentuře DINTUR za zprostředkování zájezdu, který nám odkryl krásu a bohatství další úžasné lokality v zemi trolů. Vřelý dík po právu patří i Jeffu McLeanovi za jeho přístup k hostům a obětavost, se kterou se nám po celých 10 dnů pobytu věnoval.

Ivan Finta
Článek vyšel v časopise Český Rybář

Pokud se Vám článek líbil, podpořte ho prosím svým laikem, případně ohodnoťte hvězdičkou. Uvítáme především komentáře k rozvinutí diskuzí s vašimi názory a zkušenostmi k danému tématu. Registrace k psaní komentářů není nutná.






Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 1

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se