• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz
Seznam témat »

Bažantí hon

  • Cadox 5
04. 12. 2010
Toho roku přišla zima poměrně brzy. Když jsem vyrazil naposledy na štiky, byla asi tak polovina listopadu. V tůních, kde byla voda klidnější, se už vzhledem k mrazivému počasí dělaly u břehu ledové okrajky a krajinu kolem Otavy pokrýval poprašek sněhu.

Bylo to v neděli, když jsem se vydal pod rechelský jez, asi patnáct kilometrů od Strakonic. Měl jsem namířeno k tůňkám při pravém břehu, kde se tou dobou zdržovaly štiky. V ten čas byla také v plném proudu i myslivecká sezona. Každou sobotu a neděli probíhaly hony na zajíce a hlavně na bažanty. Věděl jsem to, protože jsem měl mezi místními myslivci hodně přátel, ale také proto, že jsem byl občas pozván na některý z honů jako honec. A tak jsem celkem bezpečně věděl, že právě tuto neděli, kdy jsem vyrazil na štiky, se bude zatahovat leč právě na druhé straně řeky, proti místu, kam jsem se chystal a že se bude lovit bažant. Hony jsem měl rád, takže jsem chtěl být poblíž a sledovat cvrkot. Otava v těch místech dělala hranici mezi dvěma revíry a já se chystal na opačnou stranu řeky, tedy do jiného revíru, než měl probíhat hon. Jak známo, postřelená zvěř, pokud se dostane z domácího revíru do sousedního a tam podle myslivecké mluvy zhasne, stává se majetkem sousedů a nelze ji tam s flintou i třeba na ra meni dohledávat bez doprovodu hospodáře sousedního revíru. Jinými slovy řečeno, vše je komplikované. Obzvláště pak tehdy, když hranici obou revírů tvoří řeka, kterou nelze jen tak přejít a most je pět kilometrů daleko.
Ten den jsem přijel na místo pod jezem brzy ráno. Ze všeho nejdříve jsem ponořil řízkovnici s rybičkami do vody a dobře ji uvázal. Pak jsem sestavil prut, rozložil stoličku, aby bylo na čem sedět. Když bylo všechno hotovo, zapíchl jsem ještě vidličku, z řízkovnice vyndal pěknou plotici a nastražil ji na háček. Pak jsem už jen nahodil do tůně, tedy do míst, kde jsem čekal, že by mohla stát štika. Čas běžel. Plotice rejdila se splávkem po celé tůni. Odváděla vzornou práci, ale štika nikde. Posadil jsem se na stoličku, otevřel termosku a napil se horkého čaje.

Po chvíli se odněkud z dálky ozval tlumený výstřel z brokovnice, což neomylně znamenalo, že hon začal. Asi tak dvacet minut byl klid, když se znovu ozvaly dva výstřely tak těsně za sebou, že se téměř slily v jeden. Byly slyšet již zřetelněji, jak se střelci na druhé straně řeky pomalu blížili k místu proti mně, zarostlému starou vysokou travou. Z minulého podzimu,kdy jsem tudy šel jako honec s nimi, jsem si pamatoval, že tu bylo nejvíce kohoutů z celé leče.
Asi po půlhodině dorazila nevyrovnaná linie střelců k okraji trávy. V ten okamžik jsem se raději postavil, zamával rukou a přes řeku zavolal ahoj. To proto, abych místo bažanta neschytal nějaký ten brok. Dva z myslivců, kteří byli nejblíže, mi zamávali a varovali ostatní, aby nestříleli nízko nad vodu. Ale i tak jsem neměl dobrý pocit.
Ješté jsem stačil rychle zkontrolovat svoji štikovku a pak už se s bažanty roztrhl pytel. Vylétávali z trávy po dvou i po třech a většina z nich skončila po krátkém letu, zasažena snopem broků, znovu na zemi. Jen málokterému se podařilo uniknout. Rány padaly ze všech stran. Zřetelně jsem viděl bažantího kohouta, který vytáhl ze vzdálenějšího konce travnatého porostu a namířil si to podél linie střelců na druhou stranu řeky. Kdo z nich měl nabito a byl připraven, ten po něm vystřelil. Ale byly to nesnadné a jen tak narychlo hozené rány, bez valného účinku. Až ten poslední, mimochodem výborný střelec a můj kamarád, na něj „zatuploval", když už byl kohout vysoko nad řekou a v plném tahu směřoval přímo na mě. Ten se po ranách zlomil a setrvačností dolétl až na druhý břeh a jen můj rychlý pohyb stranou zabránil srážce. S temným žuchnutím dopadl do houští za mnou.
„Je na břehu?" slyšel jsem z druhé strany.„Jo, je," odpověděl jsem. Pak jsem jen viděl, jak kamarád mávl rukou a pokračoval v lovu. Ani jsem neměl čas bažanta hledat. Můj první pohled patřil hladině tůně, kde se měl pohybovat splávek s rybičkou, ale ta byla prázdná. Jen lehce napnutý vlasec svědčil o tom, že ji má štika. Bez ohledu na to, co se děje na druhé straně, jsem se opět věnoval rybolovu.

Protože jsem nevěděl, kdy štika plotici vzala, rozhodl jsem se zaseknout. Hned po záseku bylo jasné, že nebude malá. Udělala několik výpadů a pak se mi ji podařilo dovést ke břehu a vynesl jsem ji v pod-běráku do bezpečné vzdálenosti od vody. Protože byla chycena jen za zámek na okraji tlamy, rychle jsem ji zbavil háčku. Měřila pěkných 65 cm.
Na druhé straně zatím pokračovala ka-nonáda. Sotva jsem odložil metr, ozvalo se za mými zády hlučné plácnutí. Když jsem se otočil, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Asi tak pět metrů nade mnou proti proudu se houpal na hladině další bažant. Smrtelně postřelený se snažil z posledních sil přeletět na druhý břeh, ale nedoletěl a zřítil se do řeky.
Nechal jsem štiku ležet v podběráku, rychle popadl prut a několikerým přehozením jsem se ho snažil zachytit. Po chvíli se mi to konečně podařilo. Tak takový úlovek jsem ještě neměl. Vrátil jsem se s bažantem zpátky na svoje místo, dohledal v křoví toho druhého a postaral se o štiku. Byl jsem pro dnešek velice spokojen. Když jsem odcházel od řeky, ozývaly se už jen ojedinělé výstřely, odkudsi z dálky. Nesl jsem si, na rybáře, tak trochu nezvyklý úlovek. Dva bažanty a jednu štiku! Od té doby se mi něco podobného už nikdy nepodařilo.
Stanislav Kovář


   


Hodnocení článku:

       Počet hlasů: 2

Mohlo by vás také zajímat:

Diskuze ke článku


   

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.


 
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se