• sumčák mega bánner
Youtube kanál nachytano.cz Nachytano.cz na Facebooku TSS kanál nachytano.cz

Rybář Tonda Pleskač: Když chci být úspěšný, musím umět ryby přelstít

Rybář Tonda Pleskač: Když chci být úspěšný, musím umět ryby přelstít

Sdílet na Facebooku
29. 11. 2017

Nemusí se také ale dít zhola nic. To je však jen jeden z mýtů, které při závodním rybolovu vůbec neplatí. Naopak, je to akce, adrenalin i vzrušení. Důležité je na nic nečekat a chytat ryby tam, kde opravdu jsou. To všechno má v malíku Antonín Pleskač (15) z Libice nad Doubravou, první Chotěbořák, který se zúčastnil mistrovství světa v muškaření a velká naděje rybářského sportu do budoucna.

Na letošních mistrovstvích světa v muškaření, které se konalo v Slovinsku, sis prý nevedl vůbec špatně.

Byli jsme tam jako český tým. Ze třinácti družstev jsme skončili pátí, což je dobrý výsledek. Já jsem byl na mezinárodních závodech v podstatě poprvé. Určitě mám co zdokonalovat, ale ve světové konkurenci jsem obstál. V kategorii Juniorů jsem nováčkem, soutěží tam kluci od patnácti do devatenácti let, já jsem byl nejmladší. Myslím si ale, že jsem se neztratil.

Na světovém šampionátu jsi byl jako první Chotěbořák. Určitě to bylo zavazující. Měl jsi trému?

Ani ne. Bral jsem to jako normální závod. Jiné to bylo jen v tom, že se tam mluvilo cizím jazykem (úsměv).

Měl jsi šanci si trať dopředu prohlédnout?

Ano, jeli jsme tam sedm dní dopředu právě proto, abychom se podívali na řeku a vše si odzkoušeli. Vybírali jsme mouchy, vlasce, aklimatizovali se. Chtěl bych touto cestou poděkovat Městu Chotěboř a Českému rybářskému svazu, kteří nám na tuto cestu poskytli finanční prostředky. Bez nich bychom to jen těžko dali dohromady.

Nedávno jsi byl sbírat zkušenosti v Jihoafrické republice, kde jsi byl s týmem České reprezentace. Mimo jiné ses zúčastnil i jejich mezinárodního mistrovství juniorů v muškaření. Jaké poznatky sis odsud přivezl? Případně, na čem bys měl pracovat?

Pro mne to nebylo ani tak soustředění jako tvrdý trénink. Kromě toho, že jsme tam měli vytvořené stejné podmínky jako na mistrovství světa, tak jsme si mohli vyzkoušet i zbrusu novou věc, a to chytání naprosto jiné ryby, než jsme zvyklí v tuzemských podmínkách. Yellow fish je typická teplomilná ryba, jen třikrát tak silnější jako pstruh ve stejné velikosti. Tudíž se musí použít silnější nářadí na to, aby ji člověk vytáhl. Pro mne to byla zcela nová zkušenost. Chytali a soutěžili jsme na řekách Vaal a Orange.

Jak jsi obstál v mezinárodní konkurenci?

V jednotlivcích mi první místo uteklo jenom těsně, skončil jsem nakonec druhý. V týmech jsme s velkým náskokem zvítězili.

Rybaření se věnuješ osm let. Co všechno to obnáší a kdo tě k rybaření přivedl?

Ač se to možná nezdá, tak musím trénovat tak jako u každého jiného sportu. Chodím chytat ryby, trénuji vázání. Zkouším různé způsoby, jak rybu chytit, jak ji přelstít. Jedno závodní kolo trvá tři hodiny a v úseku 150 metrů musím chytit co nejvíce bodovatelných ryb – ve Slovinsku to byl například pstruh, lipan, jelec a parma. Každá ryba měla mít míru, od které se bodovala: u pstruha to bylo 25 centimetrů, u ostatních ryb 30. Vyhrává samozřejmě ten, kdo za ty tři hodiny uloví nejvíce ryb. A kdo mě k tomu přivedl? V naší rodině skoro všichni chytají ryby – od pradědů, přes dědy a bratrance. A když jsem si dělal povolenku v rybářském kroužku, všiml si mě Jirka Pejchar, můj nynější trenér. Řekl mi, že bych to mohl zkusit závodně.

Jako laikovi mi přijde, že chytání ryb je víceméně o štěstí. Dá se vůbec udělat na závodech nějaká taktika?

Štěstí v tom hraje jen malou roli. Dá se to hodně ovlivnit. Je ale potřeba znát nejenom druhy ryb, ale i to, v jakém prostředí se pohybují. Ne každá ryba stojí v proudu. Některé jsou spíš v tišině, jiné zase v mělčině u břehu. Například takový jelec bude stát spíš ve břehu než v prudkém proudu. Musím být informovaný a vědět, co a jak. Ale baví mě to.

Rybolov je dle mého názoru velká pohoda. Stojíš na břehu, nahodíš a čekáš…

Trochu bych to poopravil: většinu času trávím ve vodě a za rybou chodím. Před závodem si musím umět přečíst řeku, abych dokázal rybu chytit takřka v každém místě. Normálnímu rybáři je například jedno, za jak dlouho něco uloví, já musím být rychlý, musím stihnout v určitém čase navázat, nezdržovat se zbytečnostmi, a chytat co nejrychleji. To třeba znamená i nenahazovat v místě, kde ryby nikdy nebudou stát. Během závodu si musím udělat plán, rozvrhnout si čas tak, aby mi zbyl v případě, že se budu muset na některá místa vracet.

A co další z mýtů: třeba, že při rybolovu musí být úplné ticho?


Povzbuzování nevadí. Často se mi stane, že na mě ze břehu trenér křičí, pokud něco dělám špatně nebo něco přehlížím. Nežádoucí jsou spíše vibrace.

Svůj čas dělíš mezi rybaření a hokej. Jak to zvládáš?Oba sporty si zřejmě vyžadují plné nasazení.


V zimě se věnuji převážně hokeji, jaro a léto pak patří rybolovu. Ale pravdou je, že hokejové tréninky občas nestíhám tak, jak bych si představoval, což mě mrzí i kvůli spoluhráčům a trenérovi. Snažím se rozdělit si čas tak, abych ani jedno neošidil. Je to však čím dál náročnější. Hlavně teď, když jsem nastoupil na chotěbořské gymnázium.

Pokud člověk dělá nějaký sport, tak musí hodně trénovat. A trénink je dril. U rybaření to zase tak tvrdé nebude, nebo se pletu?

Při tréninku si spíše odpočinu, to je fakt (smích). A často si chodím zarybařit jen tak, na Doubravu. Pročistím si u toho hlavu. Ale doma trénuji nejčastěji převazování, abych byl rychlý, pokud se mi něco zamotá. Vážu obyčejně čtyři uzly. Umím to udělat do minuty, což je dobrý čas.

Tak jako ostatní sporty ani rybaření není nejlevnější záležitost. Profesionální vybavení stojí kolem 20 tisíc korun. Zažil si však období ryze amatérské, kdy jsi jako kluk chytal na to, co bylo po ruce?

Určitě ano. S klukama jsme kdysi chodili u nás, v Libici, na rybník. Neměli jsme žádné extra pruty, jen klacky, na které jsme si uvázali vlasec. Dá se na to něco chytnout, mělo to své kouzlo.

Jaké máš ambice do příští sezony?

Určitě bych chtěl získat medaili na světovém šampionátu. Rád bych ještě touto cestou poděkoval mým rodičům, kteří mne absolutně podporují a drží mi palce a pak trenérovi Jirkovi, jenž je pro mne neustálou motivací a žene mě dopředu.

Asistent trenéra české reprezentace a manažer juniorské reprezentace Jiří Pejchar o Antonínu Pleskačovi

Juniorům se v Chotěboři věnuji od roku 2003. V roce 2004 jsme se snažili kvalifikovat s Martinem Kotilem na mistrovství světa, ale neuspěli jsme. Od té doby jsme neměli žádný výraznější úspěch. Až pak přišel Tonda. Závodit začal v deseti letech a už od začátku bylo jasné, že je to velký talent a má na to, aby se prosadil i v mezinárodní konkurenci. Momentálně vede žebříček České republiky, takže má jistotu, že se dostane na světový šampionát do Polska příští rok. A tam už nepojede jako nováček, ale jako závodník vyzbrojený zkušenostmi a odhodláním. I když je v této kategorii na nejnižší věkové hranici, přesto se pravidelně umísťuje na nejvyšších příčkách. Pro mne je jeho úspěch hnacím motorem a obrovskou motivací, kterou jsem po chudých letech bez úspěchu už velmi potřeboval.

Antonín Pleskač (15)

Pochází z Libice nad Doubravou
Studuje na Gymnáziu Chotěboř
Závodně rybaří a hraje hokej
Rád by získal medaili na světovém šampionátu v muškaření
Nejlepší odpočinek: sledování seriálů
Největší podpora: od rodičů
Největší úspěchy: 2. místo na monfish boat cup, 3. místo na Velké ceně jizery

Erika Nováková
Zdroj: https://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/rybar-tonda-pleskac-kdyz-chci-byt-uspesny-musim-umet-ryby-prelstit-20171124.html

Diskuze ke aktualitě

 

Nahrávejte prosím obrázky o maximální velikosti 3 MB (každá)
Vkládejte odkaz z adresové řádky prohlížeče

 
 
Zatím nebyl vložen žádný příspěvek.

Na výpis aktualit

 
 

  • velká ryba
  • Sumčák malý
 
 
 

Osobní účet

 Zůstat přihlášen(a) Zapomenuté heslo?
Nemáte ještě svůj účet? Zaregistrujte se